Dopis na rozloučenou

U dveří ležel

jako bílý zmuchlaný posel.

Posel někoho,

jehož život už nezáří

a jehož duše

už zmizela v hlubinách vesmíru.

Zvedli ho a četli

stále dokola

a plakali

a písmena poskakovala

jako by se jim vysmívala.

 Ten bílý, trochu pomačkaný posel

je zpravil o lásce

o štěstí a o veliké bolesti,

spravil je o srdci jednoho člověka,

jehož život před několika málo dny dohořel.

 

Je to blázen,

říkali

blázen, blázen!

A plakali a kleli.

Zahodili toho bílého posla

a on letěl místo k zemi

nahoru do nebe

a vydal se hledat tu ztracennou duši,

která poletuje v hlubinách vesmíru.

---