Poezie.

Pomalu a těžce umírá tento svět
v rohu u zdi hyne růže květ poezie
klenot klenotů
co již tu není nikdy neožije
vše mění se v prach a temnotu.

Tento svět je stále plný válek
málo lidí ocení kouzlo dálek země
matky matek
jen otvírám to co je hluboko ve mě
ukrýváme ji do barvy krve látek.

Světu vládne pých a chamtivost
kam ztratila se pravda a upřímnost láska
něha něh
přes oči je zavázaná černá páska
zapoměń na pravdu tu v sobě nech.

Já básník napravím tento svět
v rohu u zdi rozkvétá růže květ poezie
klenot klenotů
budu psát to co v mém srdci je
at stojím kdekolivu řeky či plotu.

Budu psát to co mé oči spatří
o všem co do života patří země
matka matek
básně o lásce bolesti jaru i zimě
na mém srdci uschovám si tvůj šátek.

Tu pásku z očí mám stále sundanou
zas další báseń mám tak napsanou o lásce
něze něh
píši o ní mě se po ní také stýská
jen voda omýlá svůj promáčený břeh.