ÚLET-3

ČÁST TŘETÍ ZÁVĚREČNÁ

Krajina pod letícím letadlem rychle ubíhala. René Lensky těkal očima po obloze a stále také pokukoval po kouřícím motoru. Louis Marche, který seděl za řízením, nedával na sobě znát žádnou nervozitu.

„Za jak dlouho se dostaneme do neokupovaný části?“ zeptal se po chvíli Lensky.

„Měli bychom tam doletět tak za půl hodinky. Motor se sice zahřívá, ale měl by vydržet. Při nejhorším poletíme jen na jeden,“ dostalo se mu odpovědi.

„To je celkem pozitivní, co jsi řekl.“

„Především musíme doufat.“

„Aha. Doufání je jen pozitivní. To svedu na sto procent.“

Po nějaké době spatřil Lensky po pravé straně v dálce dvě tečky a hned na ně upozornil.

„Něco letí vpravo!“ vyhrkl.

„Jestli to nebudou ptáci, tak to jsou letadla,“ konstatoval ironicky Marche.

„To budou letadla.“

„Tak asi Němčouři zalarmovali stíhače. Vlez do tý střelecký věže a připrav se na to, že si zase zastřílíš.“

„Moc šancí nemáme.“

„Musíme doufat. Cíl našeho letu není už daleko.“

Lensky prolezl co nejrychleji trupem bombardéru a usadil se ve střelecké věži. Hned se zadíval směrem, kde se nacházela ona letadla. Byla už blízko a rozpoznal v nich dvojici stíhacích Messerschmittů Me-109. Pozoroval, jak se jedna stíhačka stočila do strany a za mávání křídel prolétla před letadlem. O chvíli později letěla vedle bombardéru a její pilot v kabině ukazoval prstem dolů, čímž naznačoval, aby přistáli.

„Ten Hun si myslí, že přistanu. Tudle nudle! Drž se!“ zakřičel Marche a vzápětí strhl bombardér ostře do strany dolů. Lensky se pevně chytl okrajů střelecké věže a pohlédl přes ocasní plochy na německou stíhačku, která se nacházela v prostoru za nimi. Pak se zadíval na druhý stíhací letoun. Ten letěl o něco dále stranou. Poté se zahleděl na letoun za nimi. A ten se zcela natočil na ně.

Marche v další klesavé zatáčce ještě více letadlo přiblížil k zemi. Mezitím se ozvala kulometná palba. Přikrčený Lensky za kulometem postřehl trasující bílé čáry střel, které letěly od Me-109. Strnule pozoroval, jak se objevují v zadní části trupu letadla otvory po kulkách. Stíhací letoun se rychle přibližoval. Pevně uchopil konec kulometu. Přes jeho hlaveň zpozoroval plamínky signalizující další palbu německého stíhače. O vteřinu později stiskl spoušť. V zaměřovači skoro současně uviděl předek spodní části stíhačky. O chvíli později prolétlo německé letadlo kolem bombardéru a za sebou zanechávalo bílý pruh kouře. Sotva mu Me-109 zmizela z očí spatřil, jak z pravého motoru bombardéru se valí hustý černý kouř.

Letěli jen několik metrů nad zemí. Lensky postřehl odlétat jím zasaženou německou stíhačku. Druhá Me-109 se bleskově stočila v zatáčce nad bombardér. Marche se okamžitě pokusil dělat úhybný manévr. Lensky upřel zrak na nalétající stíhačku. Stiskl opět spoušť, ale kulomet jen krátce vystřelil a zasekl se. Poté se mu naskytl pohled na pálící německý letoun. Vzápětí zaslechl kovový zvuk dopadajících kulek. Hned se vrhl do nitra bombardéru.

„Zasek se kulomet!“ vykřikl do pilotní kabiny.

„Jsme už skoro nad neobsazeným územím!“ křičel Marche. Lensky hned po čtyřech dolezl do kabiny. Opět se ozvala palba Me-109. Ze zasaženého motoru již šlehaly plameny. Přes přední sklo kabiny oba viděli rychle se přibližující stromořadí. Letadlo už letělo sotva dva metry nad zemí.

Německý pilot ve stíhačce provedl nízko nad zemí velký oblouk, na jehož konci se dostal za bombardér, za kterým se táhla vlečka černého kouře. Sledoval, jak bombardér mírně stoupá do výše. Dostal ho rychle do zaměřovače a stiskl spoušť. Viděl trasující čáry střel, které zasahují horní část letadla. Přitom bombardér náhle uhnul do strany. Dostal se však přímo za něho. Kouř mu na okamžik zakryl výhled. Když opět viděl, letadlo klesalo úplně k zemi po jeho levé straně. Ve stejný okamžik vytřeštil oči, protože před sebou spatřil vrcholky topolů. Strhl stíhačku do strany. Bylo však pozdě. Pravým křídlem zavadil o strom, načež se Me-109 dostala do kolmé polohy a vzápětí na záda. Vykřikl, když viděl před sebou rychle blížící se zem.

Lensky si rukama překontroloval pásy, kterými byl připoután k sedačce. Přitom zahlédl zřícení německé stíhačky i její následnou explozi.

„Teď nejen doufej, ale i se modli !“ řekl Marche, když bombardér přelétl svažující se stráň, za kterou bylo volné prostranství. Bez vytaženého podvozku letadlo dosedlo na povrch pole. Oba odstředivá síla vrhla kupředu, ale díky připoutaní k sedačce neskončili na palubní desce. Zároveň však pocítili zařezávání popruhů do těla. Jedoucí letadlo nadskakovalo a oni také. Pak se zastavilo.

„A rychle ven!“ zvolal Marche. Oba se hned odpoutali. Bombardér se začínal halit do dýmu. Dveřním otvorem vyskočili ven a rozeběhli se rychle od něho. V dýmu probleskovaly plameny a za okamžik se ozval výbuch, během kterého vyšlehly plameny naplno.

Vleže se zadívali na hořící bombardovací letoun a stoupající dým k obloze.

„Tak jsme to zvládli,“ konstatoval Lensky.

„Doufali jsme správně,“ mínil Marche.

KONEC

---