Střepy duše

Občas jsem
volný jako pták
s nadějí
letící
k novým zítřkům.
Jen nepřestat
mávat křídly.

Občas proudím
životem jak řeka
trpělivě
a vytrvale
za cílem jenž není
(viděn?)
Jen neuhnout.

Občas bloudím
v temném lese
emocí
pavučin
a hledám cestu
ven
(nebo dovnitř?)
Hledám sám
sebe nejspíš.
Nevzdát se...
(a nebát)

Občas jdu
prázdnými ulicemi
sám
ne osamělý
tohle ticho
však neléčí
- bodá.
(Nepřestat věřit...)

Občas stávám se
sluncem
vyháním
stíny z koutů
očí mně milých
stíny
jenž spřádají pavučiny
a zapouštějí kořeny
v duši.
(Nepřestat svítit...)

Občas jsem
rybou
bez vody a hynu
žízní
ale
velké mraky přece neprší...