PROTI NAVARŮM-3

ČÁST TŘETÍ ZÁVĚREČNÁ

Bojový pokřik jedoucích Navarů se mísil s dusotem koní. Ve slunečním svitu se meče blýskaly a zem se otřásala pod kopyty koní.

Asim,  stojící na jednom z povozů,  přehlédl muže, kteří v rukách svírali luky. Pak upřel zrak na blížící se navarské bojovníky.

„Připravte se! Pal!“ vykřikl a vzduchem svištělo velké množství zapálených šípů, které vzápětí dopadly těsně před první jedoucí koně.

„Připravit a pal!“ zavelel po chvilce a další hořící šípy obloukem letěly do řad jedoucích jezdců. Některé z nich šípy zasáhly. Hned několik koní se vzepjalo před vzplanutou vysokou travou. Silně vanoucí vítr od obránců hořící trávu ještě více rozfoukal. Další šípy přilétávaly a zasahovaly další Navary. Mezi navarskými bojovníky zavládl zmatek.

„Zpátky! Rychle zpátky!“ křičel navarský velitel a sotva se udržel na spínajícím se koni. Vítr stále jako naschvál zesiloval a plameny zachvacovaly další části planiny. Brzy začalo prchat před ohněm velké množství koní a někteří i bez jezdců.

  Asim, který svíral v ruce meč,  pozoroval ženoucí se oheň a před ním prchající Navarské bojovníky a jako ostatní radostně vykřikl.

„Bohové jsou nám nakloněni!“ vykřikl Artiel, který stál vedle něho.

„Ten vítr začal vát v pravou chvíli. Vyhráno však nemáme. Podívej se, jedou do stran mimo oheň. Určitě nás obklíčí. Pak se na nás znova vrhnou,“ mínil Asim.

„Určitě jsme je pěkně naštvali.“

„Stáhneme se mezi ty skály.“

   K obloze stoupal dým ze spálené planiny. Kolem skalnatého kopce vytvořili Navarové velký kruh, který se pomalu zmenšoval, jak se ke kopci přibližovali.

„Většina sesedá,“ řekl Artiel, který jako Asim pozorně útočníky sledoval.

„Zaútočí pěšky ze dvou směrů. Ostatní na těch koní budou chytat ty,  co by se snažili utéct,“ mínil Asim.

„Máme už jen málo šípů.“

„Asi žádné nevyčarujeme. Ať jsou všichni připraveni. Bude to poslední boj.“

  Navarové se ke kopci přibližovali ve dvou velkých skupinách. Bojovník vedle bojovníka chráněný štítem tvořili blížící se řetěz. Z něho pojednou náhle vylétlo velké množství šípů, které ze dvou stran zasypávaly kopec. Po krátké době se Navarští bojovníci za mohutného bojového křiku rozeběhli. Proti nim vylétly hned šípy obránců, ale brzo poté už nebyl žádný šíp  vystřelen.

„Radši smrt než otroctví!“ vykřikl Asim a proti oběma skupinám Navarů vyběhly mnohem menší skupiny obránců také za bojového pokřiku.

  Ve stejný okamžik se vysoko na modré obloze náhle rozzářilo slunce doruda a sluneční paprsky dopadly na skály.

  Asim v běhu hleděl přes horní okraj štítu na rychle se přibližující navarské bojovníky a již zvedal meč, když tu se náhle útočníci zastavili. Vzápětí se jejich bojový křik změnil ve výkřiky, načež se dali na bezhlavý útěk. Asim se v běhu jako ostatní zastavil. Překvapeně se na prchající nepřátele díval. Pak uslyšel výkřiky od ostatních spolubojovníků. Otočil se a užasl. Skály se proměnily v mohutné obry svírající meče, kterými výhružně mávali. Všemi směry od kopce prchali v panické hrůze Navarové a brzo zmizeli v dálce za obzorem.

  Asim i všichni ostatní poklekli. Slunce poté zase mělo svou barvu a na místech obrů opět stály skály.

„Už jsem se loučil ze životem,“ mínil Artiel.

„Tak to nás bylo víc,“ řekl Asim.

Zanedlouho se kolona povozů dala do pohybu a nerušeně pokračovala v cestě do královského města.

 

POKRAČOVÁNÍ NĚKDY PŘÍŠTĚ

---