Léto

Léto

Ve svém domku uprostřed březového hájku sedělo Léto.

Tvářilo se nevrle a unaveně. Už mělo všeho dost. Slunce, světla, krátkých nocí…Rozmrzele otočilo kalendář a počítalo, kolik času mu ještě zbývá do konce služby. ..Jak závidělo Podzimu, který se teď někde teprve zvolna probouzel.

  Byl to lenoch, to si Léto myslelo už dávno. Ale těžko opravdu nadávat na rodného bratra.

Umělo si Podzim živě představit: až se konečně probudí,  dlouho potrvá, než vstane a  vytřese si z hlavy listí. Pak se ještě natáhne a bude lovit poslední sluneční paprsky, Podzim, na rozdíl od Léta, neměl světla nikdy dost. Někdy, když už se Létu zdálo, že se válí na sluníčku zbytečně moc dlouho, slunce mu prostě ztlumilo. Jednoduše jako žárovku. Teprve pak byl Podzim ochotný vstát a jít do kůlny míchat barvy na přírodu.

   Lenoch jeden. Léto mělo ještě další sourozence: nejstarší sestru Zimu, ale s tou se moc nestýkalo- a pak  Jaro. To bylo ještě malé dítě, o které se Léto muselo starat. Když už ho to někdy nebavilo, prostě Jaro dalo spát o pár dnů dřív.

   Nemělo zrovna jednoduchý život.. Od Léta se moc čekalo. Mělo být pořád krásné, slunečné a hlavně dlouhé…

Obyčejně když takhle koncem dubna hlídávalo Jaro na lavičce před domkem, všechno to slyšelo. Lidské plány! Co je bláhovějšího! Byly různé, ale jedno měly společné: každý chtěl v létě potkat lásku.…

Byli hloupí ti lidé. Narozdíl od nich Léto Lásku znalo.

Někdy chodívala kolem. Nebylo proč stát o setkání. Byla to dost protivná osoba. Na potkání recitovala seznam všech, kdo o ní kdy psali. Je pravda, ten seznam byl dlouhý, když šlo Léto kolem za tři dny, byla Láska teprve u jména Petrarca.  Taky s sebou pořád nosila zrcadlo a neustále chtěla, aby jí potvrdilo, že je opravdu nejkrásnější na světě.…No dost protivná osoba.

Léto nikdy nechápalo, proč zrovna Lásku každý touží potkat. Navíc těm setkáním muselo asistovat. Držet slunce nad obzorem až do úpadu, jen aby si lidé řekli co nejvíce bláznivin.

A když už slunce padalo za obzor, občas ho někdo dokonce prosil, aby ještě zůstalo! V takové chvíli si Léto pomyslelo něco o bláznech, kteří nemají uznání, vyslalo slunce přímým kopem k Austrálii a otočilo dešťovým kohoutkem. To byl klid! Zalezlo do chaloupky a poslouchalo šumění deště.  Zatímco děkovné bubny kouzelníků z Bornea slýchávalo dost často,  v Čechách a tam okolo moc vlídných pochval neužilo…

   Vždycky mělo být jiné, než bylo.  Buď  moc deštivé nebo moc suché, moc dlouhé nebo moc krátké, moc studené nebo teplé.  A už mělo skončit, zatímco pro jiné mělo trvat věčně. Lidé si léto představovali jako novinovou zprávu: – vyvážené a objektivní. Ale  stejně jako ona být nemohlo. Dřív, to se snažilo – stejně marně.  V posledních letech už proto přicházelo, jak se mu zrovna hodilo. Někdy si dokonce pár dnů vyměnilo s některým se sourozenců, nejčastěji s Jarem nebo bráchou Podzimem, ale párkrát se už povedl i prohoz se Zimou.

   Každopádně, ten lenoch Podzim pil Létu krev.

Co s ním, už by měl vstát…Nebo přijde rovnou Zima, a to nebude dobré.

Najednou Létu došlo, že před ním na stole leží miska se žlutými  letními jablky. Každé jablíčko leštilo krajem svých  modrozlatých šatů tak dlouho, až zčervenalo jak tváře dívek, které se koupaly u řeky. Pak už stačilo jen vynést košíček na zápraží a čekat.

   Za chvilku začaly zelené listy břízek žloutnout a opadávat. Mezi  bílými kmeny prolétl  červený papírový drak a volal: Je podzim, je podzim…Láska proběhla kolem, paruku na stranu, ani se neohlédla. Utíkala před letními sliby, pronásledovaly jí jako hejno rozzuřených vos. Když  se zvedl vítr a listí z bříz začalo opadávat, Léto vstalo z lavičky a protáhlo se. Uklidilo po zahrádce  a vedle dveří opřelo dřevěné hrábě. Podzim se čas od času stavil a shrabal listí kolem domečku. V tom jediném se na něj dalo spolehnout.

Léto zavřelo ještě u domečku všechny okenice, pak  zaklonilo hlavu a zamávalo do nebe…Jako zlatý šíp sjela mezi korunami stromů  sluneční ruka a pohladila léto po vlasech…

„Ahoj, slunce,  měj se dobře, zase se uvidíme“, zavolalo Léto. Ještě jednou zamávalo sluníčku, na dveře pověsilo cedulku s nápisem CLOSED, vkročilo do domku a zamklo za sebou dveře.