Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Monolog duše, snad těla?!

08. 06. 2003
1
0
1127
Autor
dara

v tichosti vykřičené vzpomínky, jež navěky týrají jinak již zecela otupělé, cynické srdce.

Věřila jsem, že utečeme, že můžeme utéct,

že nikoho nepotřebujeme a že nás nikdo nebude hledat,

protože přece všichni to ví. Ví, že jsme tam, kde láska znamená štěstí, ne jako tady; že jediné co potřebujeme je louka, teplo, trochu vláhy a snad spánku, že naše dlouhá pouť napříč válkou, už není, už nic není a nic nemá valnou cenu, jen naše láska, víra v sebe, život v míru.

 

Že být s Tebou je vzhlížet k Bohu a křičet Tvé jméno beze sna bez proslovu...

 

Již žádný můj vladař, milenec, snad král.

Ni Machiavelli, ten jenž kradl mi čas a Machiavelismus, ten světil prostředky jednoho z nás.

Už jen Michal prostý páže, muž z mnoha a ne ten, kdo cnostné mravy mi tu káže.

 

Buď tedy sbohem a spi těžce.

Jednou snad zemřeš, já slzu neuroním, jednou snad za dlouhý čas,

zhniješ zevnitř, pak už nic.

 


dara
06. 09. 2003
Dát tip
Ahoj Marwine, vítám Tě znovu v mém koutku, jak se máš celou dobu?

Marwin
03. 09. 2003
Dát tip
Při ztrátě iluzí jak procitnutí z krásného snu a paprsky slunce svítí zas trochu jinak...

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru