Snít svůj sen s Tebou I.

……..je kus mého já,

je mi s ní dobře,

život je jiný,

není zrovna moc

romantický

………. je báje, a tak možná je skutečná,

možná chtěli tenkrát nějak pojmenovat vášeň

a lásku, touhu a svody...

kousek se jí zrodilo ve mě, aspoň doufám...,

když jsem se poprvé přihlásila do pismáka.

vůbec nevím proč jsem si dala tuhle přezdívku,

nepřemýšlela jsem o tom...najednou se zrodila...

realita se nesní, ta se žije a není tak snadná jako sen...

Přiznám bez mučení, že jsem ráda ženou a aniž jsem si to

kdy uvědomovala, teď to vím jistě jsem povahou …………

Nestydím se přiznat, že mě baví a mám ráda obdiv mužů, proto je svádím, lákám a pak...

Jsem lakomá, ne však na úsměv svůj.

Vím, jsem lakomá a rty své nepůjčím...

Jsem lakomá a mou šíji líbat nedovolím.

Ano jsem lakomá a své tělo nepůjčím.

Vím, jsem lakomá, ne však na úsměv svůj !

Naše kouzlo kamsi sklouzlo...a tak hledám, tápu sama.

Mé kouzlo, letí samo...přesto k tobě do neznáma.

Až bude u tebe, tak už nebude samo,

Budou dvě, spojí se v jedno nekončící

Co mi dělá radost ?

Psaní od tebe, pro mne.

Když ráno přijde slunce a pošimrá mě paprskem na nose.

Když zima nezebe, když mi někdo něžně šeptá, krásně a znova,

šeptá ta slova...ta slova.

Pošli kouzlo, co v mou náruč, by tak rádo vklouzlo…

Tvou duši chci oblékat každý den

každý den ti ráno přát

každý večer s tebou usínat

ležet v tvém náručí

srdce své nechat v tušení rozeznít

a slzu z oka nechat skanout

na polštář našich snů...

neumím si představovat tváře

vím...co láska překonat může

budu číst dál tvá slova,

ty o mě snít

nenechám si tě jen tak vzít !!!

jsem nedostižná,

právě tak jak moc,

nebo málo mě chceš

víš...

ne tvář,

ne oděv...

dle mne city tvoří člověka.

ty ďábel, já anděl ?

Bojím se,

ne míň než Ty,

nechci Tě poznat,

nechci Tě znát.

chci o tobě jen krásně snít,

snít nebolí.

Jsem zbabělá a stejně tak odvážná,

ptát se bojím, mluvit se bojím

a nechci Ti nutit něco co nechceš,

jsem zvědavá na všechno a na nic,

chci všechno a nic

možná však mnohem víc...

Jsi mé zbožné přání, co můj smutek zahání.

Jsi průzračná studánka, co mi napít dá.

Jsi mé slunce, co paprsky slov slzy osuší.

Jsi mé nejtajnější tajemství, které nechci dát.

Schovám si Tě pod polštář, budu s tebou o tobě snít.

Už nebudu lakomá, ze svých rtů Ti dám pít.........