Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seautomatické básně
Autor
WiruZ
Jenom trochu unavenej,
lehnout a spát.
Koupit tuny sklenic (stačej i dvě)
a jednotlivě - každou po každý
rozbít kamenem.
Trosky obličeje
scuckaný do sebe
Už nalévá se mošt do sklenic
lampióny se bojej (nechtějí svítit - snad?)
jde jim o trable
ne o bolest,
víc strachu.
Byl jsem
někdy i více
to stačí
probrat se uprostřed moře
a nevědět
"jak jsem se tady sakra vzal?"
nad oblouhou přeletělo letadlo
a z okýnka mávali cestující,
i když na hlavě plivanec ti přistál.
Kousky skel - asi něco jako od brýlí -
překládají tváře
do barev duhy
snad aby byly
aby byly lepší,
přívětivější.
Přivezeš mi kamínek,
nebo rovnou celou skálu!
asi ne
paneláky totiž nespěj
nikdy neusínaj
potmě tě pozřou
a v hoděj do prostřed
moře.
Trochu si to srovnej
(ve stole) v hlavě
stínítko na oko
polibek na cestu.
Světe div se
chce být normální.
(a vám všem
co mi kdy záleželo
aj čert to vem,
není Vás zase tolik,
ale snad stojíte za vyjmenování
michale, alenko, pepo, markéto a ještě někdo na koho jsem, ač nerad
zapomněl.
Vám hrát, zpívat.
Do uší řvát, automatické básně.
Už nemám co říct.)