Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seŠTĚDRÝ DEN
Autor
fungus2
Roman hleděl rozmrzele z okna ven, kde nebyla ani
stopa po sněhu. Hned si pomyslel, že to už jsou několikáté Vánoce
v řadě za sebou bez sněhu.
„Už zdobíš ten stromeček?“ ozvala se jeho manželka Jana.
„Už jdu na to,“ odpověděl.
„A pusť taky nějaký koledy.“
„A jaký?“
„No, jaký asi. Máme jen jedno cédé koled.“
A tak tedy otevřel skřínku, kde bylo
velké množství cédéček. Chvíli se v ní přehraboval. Spíše ho
zaujala rocková muzika a tak hned jedno z cédéček zasunul do walkmana.
A to s koledami dal do CD přehrávače.
Bytem se zanedlouho rozezněly vánoční
koledy, které ale Roman neslyšel. A tak v rockovém rytmu vytáhl
umělý stromeček a z nástavce krabice, ve kterých se nacházely
ozdoby.
„Zbláznil ses! Proč je to puštěný tak nahlas!“ vykřikla
vbíhající Jana do místnosti. On ji však neslyšel. Jen viděl, jak se
k němu přibližuje a otevírá ústa jako ryba na suchu. Vytušil, že
něco není v pořádku a ve stoji na židli udělal nešikovný pohyb,
který poslal jednu krabici na koberec.
„Co blbneš!“ vyjekla opět. To už jí vnímal, protože si sundal
sluchátka.
„To je taky blbost dávat ozdoby takhle nahoru do nástavce,“
konstatoval.
„Podívej, cos udělal! Dvě jsou úplně
rozbitý!“ lamentovala.
„Střepy přinášejí štěstí,“ mínil.
„Proč máš toho wolkmana? To ani o Vánocích nedokážeš být bez
tý svý muziky?“
V tu chvíli do místnosti vběhl
jejich malý syn Ondřej, kterému se hned rozsvítila očka při spatření
stromečku.
„Jééé, tati, já chci taky zdobit!“ vyhrkl
ze sebe.
Zdobení stromečku se pro Romana změnilo
v utrpení. Koledy, kterých bylo na cédéčku k jeho nelibosti
dost, ho rozčilovaly. Tu a tam se stromeček zakymácel pod zuřivým
zdobením Ondřeje. Také dvě rány spadlých ozdob na stůl měly za následek
objevení se Jany, které rozbíjení vánočních ozdob přivádělo
k šílenství.
„No, vy se s tím tedy pářete. Za chvíli přijedou naši.
To hodláš být takhle oblečen až přijdou?“ zeptala se Jana při pohledu
na jeho teplákovou soupravu, která byla na mnohých místech zašívaná.
„V pohodě, už je vše hotovo,“ odpověděl, přičemž zasunul na
špici stromečku hvězdici.
„Mami, asi se něco v kuchyni pálí. Chtěl jsem to
vypnout, ale nešlo mi to,“ ozval se Ondřej.
„Ježišmarja!“ vykřikla Jana a rozeběhla se do kuchyně kolem
židle, na které stál Roman. Sice o ni jen lehce zavadila, ale přesto
Roman zavrávoral a současně s ním i stromeček. Za okamžik Roman za
nadávání a řinčení ozdob dopadl na koberec, přičemž v rukou svíral
celý stromeček. Mezitím se šířil po bytě zápach čehosi připáleného.
Když nastal Štědrý večer, všichni
se usadili pod stromečkem, který neoplýval zrovna moc ozdobami ani
třásněmi.
„Tak zapal Františka,“ řekla babička Ondřejovi a přísně
pohlédla na dědu, který rychle sundal ze stolu láhev piva a
postavil jí koberec. O ní vzápětí zakopl Roman a její obsah se
přemístil na koberec. Jana už chtěla spustit, ale ovládla se. Ondřej ve
stejný okamžik zapálil nejenom Františka, ale také dolní větve
stromečku.
„Co koukáš! Uhas to!“ vyjekla Jana na Romana a ten se
rozeběhl ke stromečku, pod kterým chytl už i ubrus.
Stejně iniciativní po dalším výkřiku babičky byl i děda. Oba si
překáželi a šlápli si navzájem na nohy. Romana nenapadlo nic lepšího,
než popadnout stromeček a běžet s ním směrem do koupelny.
V předsíni však zakopl o dřevěnou stoličku, načež dopadl i se
stromečkem na prádelní koš. Děda při pokusu uhasit ubrus klopýtl o
napínající se šňůru vedoucí od žároviček na stromečku. Šňůra, která
vedla od zásuvky, se též napnula a po dalším
škubnutí byla vytržena i celá zásuvka. V celém bytě zavládla tma,
ve které se kolem hořících míst míhaly postavy. A zároveň se
ozývala spousta slov, která se vůbec ke Štědrému večeru nehodila.