KDYŽ SE KOUPÍ AUTO

ČÁST PRVNÍ

Manželé Krupičkovi jeli ve svém novém autě směrem domů. Evžen se za volantem tvářil majestátně a nemohl se nabažit pocitu jízdy v novém vozidle.

„No, to bylo pořád, abych nesázel a teď máme auto,  o kterým se nám jen snilo,“ řekl.

„O kterým se tobě snilo,“ poznamenala Martina.

„Počkej. Ty jsi taky byla špatná z toho, když si Horáčkovi před dvěma měsíci koupili tu novou Fabii.“

„Já nebyla špatná z toho, že si koupili nový fáro, ale z toho, že Horáčková všude povídala, jak jsou na tom mizerně.“

„Jak vidno, tak asi na tom tak špatně nejsou. Ostatně my už teď taky ne. Horáčkovi budou čumět jako puk.“

„Ale co jim řekneme? Budou vyzvídat.“

„Ježišmarja. Když nikde nevyzvoníš o naší výhře, tak jim něco nakukáme.“

„Já nikde nic vyzvánět nebudu. Ty bys měl spíš držet jazyk za zuby v hospodě.“

„Já určitě budu všude vykřikovat, že se nám podařilo vyhrát nějaké peníze.“

„No, znáš se. A co jim teda nakukáme. Taková Bártová hned roznese po sídlišti rychlostí blesku, že máme nový auto.“

„Hm, drby. Až se zase k nám vecpe do bytu nebo ty k ní, tak…“

„No, dovol! Já se k nikomu nikam nikdy necpu. To Bártová jo.“

„Tak dobře, až teda ta sídlištní drbna nás poctí návštěvou, tak jí řekneš, že je to na leasing. Vona to zbaští a bude to. Horáčkovi třeba prasknou, protože tohle fáro to jejich strčí do kufru.“

„A proč jí to mám říkat já. Tak jí to řekni ty.“

„Hm. Já v tu dobu nebudu třeba doma.“

„Jistě. Pán bude v hospodě.“

„Proč zrovna v hospodě. Už jsem dlouho nebyl na rybách. A tímhle autem bude jedna báseň jezdit.“

„Tak ty si hodláš někde trajdat. To chceš tohle nový auto voddělat, jako tu naší škodovku?“

„Ta naše škodovka je stále pojízdná, ale bohužel už hodně pamatuje.“

„A ty se divíš? Mám ti připomenout tvé řidičské karamboly?“

„To se mohlo stát komukoliv. A nebylo to nikdy nic moc vážnýho.“

„Ale co nás to stálo prachů, abychom se nemuseli drkotat vlakem na chatu.“

„Určitě to nebyly vyhozený peníze. A nejvíc jsem se o tu naší škodověnku staral já.“

„Ale pokaždé až v tu chvíli, kdy nám přestala jezdit.“

„Teď ale máme tohle auto a na škodovku můžeme zapomenout.“

„Hm. Jen aby nám někdo tohle auto neukradnul. To by nám zase byla dobrá ta škodovka. Chtělo by to rychle sehnat garáž. Takovýhle auto jsem na sídlišti nikde neviděla. Bude tam vynikat a přitahovat zloděje.“

„A to mám jako někde mezi panelákama postavit garáž?“

„Málkům ukradli auto hned po tejdnu.“

„Jenže my ho budeme mít dostatečně jištěný. Těžko někdo odjede autem, které má dvě botičky. Proto jsem je taky koupil a alarm v autě je nejmodernější. To Málkovi neměli.“

„Hele, co kdybychom to auto parkovali vždycky někde jinde a nikdo ze sousedů by nevěděl, že ho máme. Nemusíme na sebe zbytečně upozorňovat.“

„To chceš, abychom to dělali jako v tom filmu Vrchní prchni?“

„No, a proč ne.“

„Zbláznila ses!?“

„Budou nám závidět. Kovářům tuhle v noci někdo poškrábal lak.“

„Ty máš ale ztřeštěný nápady!“

„Já na tom nic ztřeštěnýho nevidím.“

  Následně začala na tohle téma v autě ostrá diskuze, jejímž výsledkem bylo to, že o dva domy dále od svého bydliště zaparkovali, načež obtěžkáni nákupními taškami došli domů.

                                     POKRAČOVÁNÍ NĚKDY PŘÍŠTĚ

---