Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Xar

16. 06. 2003

1973

Autor

Android

Fantasy povídka - střik humoru a akce. Jedná se o upravenou (čitelnější:-) verzi mé fantasy prvotiny.

     Bylo nebylo - klasika. Kdesi v horách, kde lesy jsou tak husté, že se jimi takřka nedá projít, žil starý král Sarin. Jak už to bývá, žil král na svém hradě. Hrad to sice nebyl nic moc, ale pořád měl pár set návštěvních pokojů , hodovní síň, funkční hladomornu a nesmíme zapomenout na věž, která byla klasicky určena pro zlobivou princeznu. A což teprve Faxovo strašlivé doupě!
     Využitelnost věže podstatně klesla, když se král před dvaceti lety dozvěděl, že jeho potomek je syn a královna porod nepřežila. Král naprosto zdrcen touto skutečností počal truchlit - neustálé požívání malých dávek alkoholu ve velkém množství – až do dneška.
     Král se probudil, poté co spadl z postele, a zařval: „do prdeléééé!!“ Najednou bylo okolo jeho veličenstva plno služebnictva a za chvíli již jeho výsost král seděl na trůně. Zahalen do pláště, pokrytého bohatými výšivkami, působil velmi robustně a zároveň vznešeně, i když ve skutečnosti to byl dobrý suchar. V jedné ruce držel žezlo a jestli si myslíte, že v druhé měl jablko, tak se mýlíte. V druhé držel flašku s chlastem, žeprej kvůli balancu.
     „Zavolejte mi mého syna,“ rozkázal král a své staré kosti přikryl těžkým královským pláštěm.
Chvíli to trvalo, a tak si mezitím král krátil čas pozorováním dvorního šaška při jeho kouscích. Šašek byl již značně zpocený, ale král se pořád né a né zasmát. Právě dokončil své poslední kouzlo, když z rukávu vyndal holuba, který mu tam na oplátku něco zanechal, když se otevřely dveře a v nich stál princ.
     „To stálo za hovno,“ zhodnotil král šaškovo vystoupení a v duchu byl zklamaný, že šašek z rukávu nevytáhl novou flašku. „Ukaž něco nového!“ Šašek se tedy odhodlal k nouzovému triku, a vykloubil si rameno.
     „To je všechno?“ zabručel král a rukou pokynul šaškovi, aby uhnul stranou. Xar přešel sál a zastavil u šaška.
     „To docela ušlo,“ zhodnotil a poklepal ho po rameni. Šašek zrudl a sesunul se k zemi.
     „Co chceš fotře?“ pokračoval princ.
Král silou vůle potlačil třetí infarkt a spustil: „Synu, můj drahý synu, dosáhl jsi věku, kdy je v našem rodu tradicí, že princové se vydávají do světa, aby tam vykonali hrdinské skutky. Tím také dokážeš, že jsi hoden nastoupit na trůn, až tady já nebudu,“ dodal král a pokynul strážnému. Ten poklekl před princem a s úklonem mu podával meč.
     „Tento meč je v našem rodu již po stovky let a mladí princové s ním vždycky o svých dvaceti letech vyšli do světa a konali hrdinské činy,“ dodal král. Xar se natáhl pro meč a v duchu odhadoval, za kolik by ho mohl střelit.
     „Jaký hrdinský čin máš na mysli?“ optal se krále.
     „Osud tě povede můj synu. Já ti mohu jen popřát, ať tě síla provází,“ pokusil se král o povzbuzující úsměv.
S osudem jdi někam, pomyslel si princ a cvičně máchl mečem. Byl nádherný. Rukojeť padla do ruky jako ulitá a tam, kde začínalo ostří, byla tvarovaná do trojzubce, pokrytého vzácnými kameny.
Pěkný kousek – pomyslel si princ. Meč měl po celé délce ostří tolik zubů, že se více podobal pilce na dřevo, než kalené čepeli - známka toho, že jejich rod se s ničím moc nepáral.
     „Synu, nemarni drahocenný čas a vyraž do světa, moc času už mi nezbývá,“ prochlastaným hlasem dodal král a gestem pokynul synovi, ať mu zmizí z očí.
     „Klídek fotře, dyť už jdu,“ odsekl Xar, napodobujíc hlas krále a už byl na půl cesty ze sálu.
Spratek jeden, ničeho si neváží – pomyslel si král a vší silou hodil po Xarovi žezlo. Žezlo letělo vzduchem a mířilo přímo na princovu hlavu. Dopadlo však dva metry před trůn a rovnou šaškovi na hlavu.
     „Auuuu!!!“ spustil šašek a držel se za hlavu, na které mu rychle vyrůstala boule. Král v amoku luskl prsty a za chvíli už šašek ležel na lůžku.
     „Neboj za chvíli to přejde,“ chlácholil šaška dvorní kat a jedním sekem přeťal provaz od gilotiny.
     „Skvělé kouzlo šašku,“ neodpustil si poznámku princ Xar, který šel zrovna kolem do stáje.
Princ Xar znal okolí hradu jako vlastní rodokmen, a tak se hned po opuštění hradeb vydal směrem k lesní stezce, která vedla hlubokým lesem. Putoval asi týden, když se ocitl na pěšině, vedoucí do skalního průsmyku. Bylo zrovna k poledni a supi se vznášeli Xarovi nad hlavou. Princ usoudil, že je čas oběda. Z brašny vyndal rotační kuši. Mečem si nařezal dřevo na podpal a za chvíli se vůně pečínky vinula do skalního průsmyku. Sup se vznášel Xarovi nad hlavou. Po vydatném dlabanci pískl na věrného koně, Peugeota, jehož černá kůže přitahovala sluneční paprsky, ale ten nereagoval a stál nehybně na louce.
     „Peugeote, co je s tebou?“ zařval Xar, ale zvuk padajícího kamení ho přinutil, otočit se ke skalám. Xar nemohl uvěřit vlastním očím. Jedna ze skal se pohnula a začala padat dolů, přímo na něj. Xar si rukou zastínil slunce a spatřil, že to není skála, nýbrž obrovský rudý drak. První co ho napadlo bylo, že měl k pečínce příliš vína, ale to rychle zavrhl, protože s sebou měl jen jeden vak s vínem. On, který byl znám svou výdrží co se týče pití. Několikanásobný vítěz soutěže o zlatý sud, která se každoročně oficiálně pořádala na hradě a na kterou se sjížděli všichni šlechtici z okolí. Král Sarin většinou obsazoval druhé až třetí místo.
     Drak přistál opodál a mávl křídly tak silně, až zhasil oheň. A sakra, určitě ho přilákala vůně pečínky – pomyslel si Xar a pomalu se natahoval pro sedlo. Drak natáhl dlouhý krk k doutnajícímu ohni a čenichem pátral po mase, ale po supovi tu zbylo už jenom peří. Xar využil situace a pomalu začal ustupovat k Peugeotu. V jedné ruce sedlo, v druhé meč. Drak si zlostně odfrkl, zvedl hlavu a pohledem stanul na Peugeotu, který neschopen pohybu, na toto reagoval tak, že pohřbil brouka hovnivála pořádnou dávkou stavebního materiálu. Zaskočen drakovým zjevným plánem, Xar nedbal na své bezpečí a zařval: „Potvoro, nech mého koně na pokoji!“
Drak se otočil na Xara a z tlamy mu po náznaku zívnutí vyletěl fireball.
     Xar uskočil v poslední vteřině a přitom upustil meč. Přesně v místě, kde před okamžikem stál, zanechal fireball vypálený kruh. Drak, jistý si úspěchem svého útoku již déle nečekal a opět se zaměřil na Peugeota. Xar, odhodlán bránit svého koně, sáhl po meči, ale ruku stáhl rychle nazpět. Meč byl rozžhavený do ruda.
     Peugeot stál pořád nehybně jako socha. Do lesa, který měl za zády utéci nemohl, protože tady byl tak hustý, že se jím opravdu nedalo projít a před sebou vpravo i vlevo měl draka. Smířen se svým osudem mu před očima proběhl celý jeho život: …tehdy jak prince poprvé shodil, …tehdy jak ho kopl tam, ...a další nezapomenutelné chvíle, prožité se svým pánem. Drak se blížil. Sliny se mu sbíhaly, než se v žáru jeho tlamy rychle vypařily. Najednou ucítil něco cizího na čenichu. Už chtěl otevřít svou hroznou tlamu, ale to se mu nepovedlo. Nemohl ji ani malinko pootevřít. Ucítil škubnutí. Něco ho začalo táhnout doleva. Otočil hlavu tím směrem a spatřil Xara, jak vší silou napíná lano, na jehož konci byla dračí tlama ve smyčce.
     Drak, doposud nezaživ okovy spoutání, začal běsnit. V tu ránu zapomněl na oběd a divoce házel hlavou sem a tam. Xar si oddechl, že příběhy, kde má drak více hlav jsou ve skutečnosti výplodem rytířů, kteří se před soubojem povzbudili alkoholem, nebo začali blouznit v důsledku nedostatku kyslíku, to když měli helmici neustále zavřenou. Jedna hlava byla až dost. Xar pevně držel konec provazu a lítal sem a tam, jak drak škubal hlavou.
     Nakonec drak zpanikařil a máchl křídly. Xarovi se zvedl žaludek a ucítil, že pod nohama už nemá pevnou zem. Podíval se dolů a spatřil, jak se vzdaluje od svého koně, od svého sedla, od svého… byl už tak vysoko, že svůj meč už ani neviděl. Pevně stiskl lano a začal se po něm drápat nahoru, když drak náhle škubl hlavou tak silně, až to Xara vyšvihlo drakovi za krk. Lano stále pevně držel a pokusil se obejmout i dračí krk, co to šlo.
     Drak mezitím vystoupal do letové hladiny a dosáhl také slušné rychlosti. Odpor vzduchu začínal být nepříjemný. Xarovi se udělalo špatně. Nakonec to neudržel a hodil do éteru slušnou kosu. "Fůůůj," odplivl si a snažil se zorientovat, kudy vlastně letí. Otočil se nalevo, přitom nevědomky zatáhl za lano. Drak začal měnit kurz doleva. Xar si uvědomil situaci a hlavou mu bleskl nápad.

     „Tak co, vidíš ho?“ nervózně dorážel král Sarin na svého astrologa, který si říkal Spaceman.
     „Trpělivost můj králi, však já ho objevím,“ chlácholil Spaceman Sarina a ze svého stanoviště na hradbách pátral po lese svým čočkohledem. Král, který měl svého syna většinou rád, už měl o něj strach. Myslel si, že Xar vyjede za hradby a do večera bude zpátky, ale on vzal ty povídačky o hrdinských činech vážně. Už uběhl osmý den, co Xar vyjel do světa a král mezitím zestárl o deset let.
     „A co ty, můj kouzelníku, pověz kde je Xar,“ nakoukl král do věže svého dvorního osobního mága.
     „Vzývám budoucnost,“ zaskřehotal mág a začal házet do vařící vody různé byliny a koření. Z kotlíku začala stoupat hustá pára. Mág neustále jednou rukou kroužil na kotlíkem a mlel jakési nesmysly. Nakonec se naklonil nad kotlík a začal z plných plic vdechovat páru.
     „Tak co, už víš kde je můj syn?“ tázal se král.
     „Óóóó… mocný králi, syna tvého mysl má nespatřila, sic podařilo se mi objeviti kouzelnou páru, jež zahání nosní nachlazení“ otočil se mág na krále s úsměvem.
     „Lék na nosní nachlazení?“ zrudl Sarin. „Jeden už dávno znám,“ rozzuřeně dodal král a luskl prsty
     „Óóó.. óóóó!“ ozvalo se od čočkohledu.
     „Spacemane, co vidíš? Je tam můj syn?“ přispěchal král.
     „Můj králi, vašeho syna jsem ještě nespatřil, ale podivnou věc mi zobrazuje můj čočkohled,“ zakoktal Spaceman.
     „Co zobrazuje ten tvůj… hled?“ nervózněl král.
     „Vidím veverku, králi.“
     „Jakou sovu?
     „Né sovu, můj králi. Veverku.“ koulel očima Spaceman.
     „Co to meleš?“ rozzlobil se král.
Z nádvoří se ozval zvuk železného plátu. Král se otočil „já ti dám kouzelnou páru!“
     „Vyneste někdo koš,“ zaslechl z nádvoří.
     „Takže?“ obrátil se král zpět na Spacemana.
     „Můj králi, je to podivná veverka, je celá poblitá,“ spustil Spaceman a okem koulel do čočky. „Moment!!“ přidal „a teď na ni ještě někdo plivl!“ ustoupil o krok dozadu a pokynul králi k čočkohledu.
Ale to už měl král jiné starosti. S hrůzou v očích sledoval, jak se na hrad střemhlav řítí obrovský rudý drak.
     „Poplááách!!!“ ozvalo se ze strážní věže a strážný začal zběsile mlátit do zvonu. Lidé na hradě byli na možnost poplachu připraveni, a tak každý věděl, kudy má zmateně pobíhat sem a tam, aby to vypadalo věrohodně. Jen několik málo jedinců zpanikařilo doopravdy a hledali nějakou skrýš, kam by se schovali před tou bestií.
     Král vypadal jako socha - bledý jako kámen, stál nehybně na balkóně a s hubou dokořán hleděl, jak se drak blíží. Nechtěl draka zastrašit svým chrupem, ale byl strachy bez sebe, až mu klesla čelist. Hradní nádvoří zakryl stín dračích křídel a drak přeletěl nad hradem.
     „Xare!“ hlesl král, když uviděl svého syna, jak sedí drakovi za krkem a pomocí lana ho naviguje. Ale to už drak udělal nedaleko hradu otočku a vracel se zpátky. Jeho rychlost se stále zmenšovala a drak držel směr - nádvoří. Asi třista stop od nádvoří začal drak vysouvat přední a zadní nohy. Během okamžiku se přihodilo něco, na co nikdo z přihlížejících do smrti nezapoměl.
     Drak dosedl na nádvoří a okamžitě natočil křídla do brzdící polohy. Protější zeď nádvoří se ale nebezpečně rychle blížila. Drápy na nohou měl o kamennou zem už z poloviny obroušené, ale rychlost měl stále vysokou. Všichni přihlíželi se zatajeným dechem.
     „Odhaduji to na 80 mil za hodinu,“ šeptl králi Spaceman a král upustil žezlo na zem.
     „Postavte mu do cesty povoz!“ duchapřítomně zavelel velitel stráže a tak se stalo. Král tento nápad v duchu pochválil a děkoval Bohu, že měl něco s jeho matkou. Za moment byl povoz na třísky a drak byl zase o něco pomalejší. Xar projevil duchapřítomnost a vší silou zatáhl za provaz. Drak sklonil hlavu, až tlamou narazil do země a svým čenichem o ni začal šoupat.
     „Óóó…výborně,“ zatleskal Spaceman „princ zvětšil třecí plochu, to znamená, že více zpomalí“ radostně oznamoval králi, pyšný na výsledek svého snažení, když učíval prince základům fyziky. Zeď byla na dosah.
     Bummmm!!!!!!! Hrad se otřásl. Drak vrazil do zdi a jeho hlava prošla skrz. Těsně před tím se Xar akrobatickým odskokem katapultoval z drakova krku na stranu a skončil v povoze se senem. Bylo to hladké přistání a Xar si stejně jako jeho otec zhluboka oddechl.
     Následovaly velké hody, kterých se svým způsobem zúčastnil i drak a lidé byli šťastni, že starý král nepropadl šílenství, když byl Xar pryč a že zase bude o čem vyprávět. A protože Xar při své výpravě za hrdinstvím ztratil vzácný rodinný meč, našla i stará hradní věž uplatnění.
     „Až se odsud dostanu, stejně mě nezastavíš!“ křičel princ z věže. „Půjdu a Peugeota najdu!“

pokračování příště...