Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seArarat…
Autor
Petula
Ararat…
Vzdala ses mne
tak tiše…
Vyhasl žár
tím věčným míjením.
Tvé oči,
moje slova…
Má přání,
tvoje touhy…
Jen ruce byly společné
a úsměvy
při setkání
a doteky,
co hoří.
Jak ty si rozuměly!
(A chtěly by se dál…)
— ~ —
Cestičkou
ke svatému Jánu
pod skalou,
kde u kaple
jsi na máj čekala
(ta místa obě známe
už od útlého dětství)
snad tam…
jsme sílu poztrácely
a zbyla jenom
…láska,
co hory přenášet
už nemá čím.
Čin?
Zločin?
Čím jsme se zraňovaly
a proč?
A kde bylo to místo…?
— ~ —
Jdou slova,
couváš mlčením,
a v duších ticho,
temno, žár.
Zas oči,
co tolik chtěly milovat,
přijaly
ortel pláče.
Jsi opět sama
(z naší vůle?),
bohatší o jizvu poznání,
že jenom láska
nestačí.
A už mne nevyhojíš
ze své něhy,
má nejkřehčí,
nejzranitelnější,
nejbláznivější
a nejčistší
LÁSKO…
Chtěly jsme být
svou Noemovou archou.
Promlčen je náš Ararat
i život,
co jsme mohly dát…
|||-_-||| A děkuji všem (bez aví) za odezvy…