POSLEDNÍ AKCE-6

Obloha byla plná šedivých mraků,  mezi kterými letěly bombardéry, které už dávno nebyly ve formacích, ale ve skupinách. Na ně se vrhaly desítky a desítky německých letadel. Svítící trasující čáry různých barev létaly všude a do všech stran. Mnohé z nich zasáhly trupy nebo křídla letadel. Ke kondenzačním bílým čarám se tak přidaly i černé vlečky kouře,  na jejichž začátku byl vidět mnohdy oheň.

  Seržant Charles Eben ve sluchátkách slyšel změť výkřiků od ostatních členů posádky, zvláště od střelců. Sám také neustále hlásil směr nalétávajících německých stíhačů a snažil se po nich střílet dávky ze dvouhlavňového kulometu.

„Krucinál!! Jsou všude!“ slyšel ve sluchátkách křik horního střelce George Stewarta.

„Výborně! Přilítaj konečně Spitfajry!“ zaslechl vzápětí hlas kapitána Kirka Gleasona, načež  Eben zahlédl mezi mraky britské stíhací letouny, jejichž piloti hned odhazovali přídavné nádrže a kolem bombardéru se rozpoutaly divoké stíhací souboje.

„Celej houf Fokoušů vlevo!“ vykřikl Eben a vytřeštil oči, když spatřil, jak se Fw-190 stočily jejich směrem. Hned všichni střelci ve skupině B-17 zahájili střelbu. Svítící čáry střel letěly vstříc útočícím letounům. V zaměřovači na okamžik uviděl předek nepřátelského stroje, přičemž stiskl spoušť. Postřehl, jak trasírky střel od hlavní kulometů prolétávají kolem stíhačky. Zahlédl plamínky na několika místech křídel, což znamenalo palbu německého stíhače. Fw-190 mu ze zaměřovače zmizel a on se rychle  snažil dostat na mušku další nepřátelskou stíhačku. To se mu podařilo. Stíhací letoun se“postavil“ na křídlo a též zahájil střelbu. Stále ho však držel v zaměřovači. Náhle se v přední části stíhačky zablesklo. Přitom uviděl dalších několik svítících čar, které na ní dopadaly od jiných střelců. Německý stroj sebou ostře cukl do strany, načež přešel do střemhlavého pádu a za sebou zanechával hustou stopu kouře. Neměl čas se kochat pohledem na zasažený Fw-190, protože další stíhačky prolétly za střelby kolem nich. Následek jejich palby viděl vzápětí. Bombardéru letícímu v jejich skupině začaly hořet jasným plamenem dva motory. Zasažená B-17 se náhle naklonila do strany a po křídle přešla do pádu. O několik vteřin později konec jejího křídla vrazil do křídla jiného bombardéru. Skoro celá polovina křídla byla uražena. Poškozená B-17 opustila skupinu bombardérů a začala se naklánět na stranu. Vzápětí na to přešla do převracejícího se pádu a nad sebou zanechala postavy na padácích.

  Obloha skýtala pohled, který připomínal rojení se včel a bzučení bylo nahrazeno řevem motorů, do kterého se mísilo rachocení střelby. Vypadalo to, jako by německé letectvo chtělo spojenecké letouny smést s oblohy.

  Nadporučík Karl Bremer se naprosto užasle díval z kokpitu své stíhačky na nespočet letadel. Nikdy takové množství ještě neviděl. Éter byl plný povelů a výkřiků, kterým sotva rozuměl. Jeho zraku neunikl velký ohnivý záblesk po jeho pravé straně. Ještě stačil spatřit rozpadající se části jednoho bombardéru. Přehlédl  několik dalších bombardérů. Některým se táhl od motorů kouř nebo se také netočila vrtule. Poté sklopil let svého Fw-190 dolů. Vzápětí zatajil dech, když postřehl, jak se od B-17 a B-24 zvedá velké množství pestrobarevných čar,  na jejichž začátku jsou hlavně kulometů. Provedl úhybný manévr do strany. Čekal, že každým okamžikem bude zasažen. Na mušku si vzal přední část jedné B-24. Stiskl spoušť. Letadlo se zatřáslo a poté spatřil bílé trasírky střel, které se mihly vzdušným prostorem.

„Achtung! Spitfajr!“ zaznělo mu náhle ostře do uší ze sluchátek. Ve stejný okamžik zahlédl, jak Fw-190 vlevo byl zasažen a hned z něho vyšlehly plameny. Otočil hlavu dozadu a naskytl se mu pohled na několik britských stíhaček. Ve vteřině řídící páku přitáhl prudce k sobě a poté strhl letadlo do strany. Přitom zaslechl zvuk dopadajících střel a přes boční sklo kabiny uviděl proletět svazek svítících střel.

KONEC ŠESTÉ ČÁSTI