Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Chladnou hlavu #7: Agáta

21. 06. 2003
28
3
6221
Autor
Rimmer

chladnouhlavu.cz

 
    Byla teplá jarní půlnoc. Ležel jsem na dece na svém oblíbeném skalisku a s kapesní svítilnou, třídními fotkami a pytlíkem kmínových brambůrků právě prožíval silný romantický záchvat. Bylo to zvláštní. Už dva měsíce jsem se cítil nesvůj. Nejprve jsem myslel, že je to kvůli maturitě, ale ta byla zdárně za mnou a podivné pocity neustávaly. Naopak. Stupňovaly se. Měl jsem neodbytný dojem, jako bych zažil obrovskou emocionální erupci. Něco úžasného, vzrušujícího a krásného. Ale má paměť mě vždy vrátila zpět na zem slovy: „Máš bujnou fantazii. Poslední emocionální erupci jsi zažil, když jsi dostal před sedmi lety štěně.“ Přesto jsem se teď uprostřed noci válel v lese pod Velkým a Malým vozem a s prťavou příruční baterkou zkoumal třídní fotky od primy po oktávu, zda na některé z nich nezahlédnu Agátino smyslné rameno, či dokonce dech beroucí stehno. Když jsem si všiml, že zachytit její nádherně sametovou tvář a hlavně ten nenapodobitelný jiskřivě blankytný pohled, při němž mrazí, se fotografovi podařilo nejlépe v sextě, došlo mi, že se mnou asi není něco v pořádku...
 
    Moment! Kmínový brambůrek se mi vzpříčil v krku. Tak to ani náhodou! Zamilovávat se mi tady nikdo nebude! Natož já. Jistě, je to příjemné zpestření, upnout se na jedinou dívku a nechat si od ní pak roztrhat srdce na několik různě velkých ještě tlukoucích kusů, aby je mohla posléze za nechutného čvachtání rozdupat jehlovými podpatky, zatímco aorta kolem sebe v závěrečných křečích crčí poslední mililitry krve, ale na prázdniny mám úplně jiný program. Nevázaný program. Procházet se vyzývavě po koupalištích oděn jen do vrozeného sex-appealu, slunečních brýlí a těsných plavek, zpoza kterých sem tam provokativně vykoukne maturitní vysvědčení slibující slunícím se děvčatům mou perspektivnost.
 
    Jenže plán byl v čudu. Mé sexuální fantazie totálně zmutovaly. Deky, na nichž jsem si vždy představoval rozličnou škálu mladých rozvášněných dívčin, teď byly do poslední posety samými Agátami.
 
    Tohle mi scházelo... To je konec... Ucítil jsem nepříjemné sevření v hrudi a rezignovaně jsem praštil hlavou do mechu. Špatný, špatný...
 
    Vtom přerušilo monotónní koncert vytrvalých cikád hlasité pípnutí mého mobilního telefonu. SMSka... Zamžoural jsem na displej prozářený zeleným světlem a nemohl uvěřit. „Agata,“ stálo tam. Srdce se mi rozbušilo zběsilým tempem, jako by mě chtělo každou vteřinu celého přepumpovat, a rozechvělý palec se hecoval ke stisku tlačítka, jež by příchozí zprávu otevřelo. Panebože! Co mi může chtít? Přiznat se mi, že už mě léta tajně miluje nebo půjčit Základy společenských věd v kostce...
 
    „Ahoj Vojto. Jak se mas?“
 
    Páni! Ptá se, jak se mám! Propadl jsem euforii. Okamžitě ji vystřídala panika. Proboha, co teď? Musím odepsat! Ale musí v tom být všechno! Musí to být vtipné, intelektuální, neotřelé, osobité, sexy a zároveň láskyplné.
 
    „Dobre,“ odepsal jsem po půlhodině intenzivního přemýšlení.
 
    Následující čtyři minuty a dvacet sedm sekund byly ty nejdelší v mém životě. Nakonec se displej znovu rozsvítil:
 
    „Ja taky. Zrovna vzpominam na nas maturitni ples. Tohle jsem od tebe vubec necekala, ty svudniku!“
 
    Měl jsem pocit, jako by někdo obrátil dvě stránky najednou. Jsem tu správně? Já byl na maturitním plese svůdný? Byl jsem vůbec někdy svůdný? Na plese jsem se opil do němoty a pak zvracel, kudy chodil. Že by to někomu imponovalo?
 
    Zbytek noci jsme proSMSkovali a má paměťová vitrína se začala pomalu zacelovat. Ty otisky rtů, jež jsem našel ráno na svých, byly její! Páni! Její! Alkohol mě zbavil strachu a studu a dovolil mi nechat se vést touhou. Líbali jsme se s Agátou za pódiem skryti rudou oponou... A teď mi o tom píše!
 
    „Smim te pozvat na veceri?“ osmělil jsem se konečně po čtyřiceti zprávách. Přes SMSky jsem byl vždycky urputně odvážný. Přes SMSky totiž nekoktáte, nerudnete a nedostáváte facky.
 
    Na zeleném displeji se za okamžik objevila čtyři písmena: „Smis.“ Byl jsem nejšťastnější člověk v celém lese...
 
 
 
***
 
 
 
    Mázl jsem si do hlavy gel v poměru jedna ku jedné k vlasům a právě si zkoušel v zrcadle sérii intelektuálních kukučů, když vtom jsem ho spatřil... Beďar! Malý, téměř neviditelný. Přímo uprostřed čela. Jen klid... Stačí vzít jemně mezi prsty kůži okolo a tlak přilehlé tkáně sám vytlačí zanesený pór, s grácií a bez jakýchkoli následků.
 
    Když jsem se sebou skončil, měl jsem na čele gigantickou rozšklebenou krvácející skvrnu, přes niž mi téměř nebylo vidět do tváře. Do pytle...
 
 
 
***
 
 
 
    Seděl jsem naproti Agátě a neustále si opíral hlavu tak, abych prsty zakryl čelo. Byla krásnější než kdy jindy a já šíleně nervózní. Vyprávěla tak živě a vtipně, visel jsem jí na rtech, ale jakmile přišlo na mě... Každou větu jsem třikrát zvažoval, než jsem ji nakonec nevyřkl. Poutavě jsem mlčel a neustále odšroubovával a zašroubovával pepřenku. Byl jsem zábavný jako pořad o nádorech varlete. Ovšem bez zvuku.
 
    „Já... si odskočím,“ vyhrkl jsem a vyrazil k toaletám.
 
    Práskl jsem za sebou dveřmi kabinky a zhroutil se na mísu. Zhluboka jsem se nadechl a začal si masírovat zpocené spánky a ego. No tak, vzmuž se! Jdi na to! Vytáhni charisma, co skrýváš po kapsách! Zašermuj svým ostrovtipem! Osvoboď intelekt, jenž v tobě dřímá! Je úžasná, ale takhle ti uteče... Tak jo! Vlítneme na to! Nahmátl jsem rozhodně kliku a... nebyla tam. Cože? Z téhle strany je urvaná klika! Opřel jsem se do dveří. Bez úspěchu. Stal jsem se vězněm hospodských toalet...
 
    Čekal jsem deset minut, zda mi sem náhoda nepřihraje nějakého mesiáše s potřebou. Marně. Celá restaurace se spontánně rozhodla přestat močit. Necítil jsem se dostatečně extrovertní, abych bušil pěstmi do dveří a křičel o pomoc, a tak jsem vytáhl mobilní telefon a začal smolit zoufalou SMSku pro Agátu. Bože, to je trapas.
 
    „Ahoj. Jak se mas? Uvizl jsem na zachode. Prosim te, rekni neko...“
 
    Mobil vyklouzl z roztřesené ruky zvlhlé potem a žbluňknul do mísy. Když jsem ho vylovil, k čemuž jsem kreativně použil botu, protože ruku jsem chtěl dnes strkat někam úplně jinam, odmítal se spustit. Ztratil jsem své poslední spojení s okolním světem. To je konec. Začal jsem si vybírat místo, kde bych se mohl uložit ke spánku, než mě tu ráno najde uklízečka. Náhle jsem si všiml, že kabinka je sice zděná, ale nedoléhá až ke stropu. Je mezi nimi úzký prostor. Patrně únikový východ pro blbečky. Jako by tu se mnou architekti počítali... Zavřel jsem záchodový poklop, vystoupil na něj a začal se škrábat nahoru. Přitáhl jsem se rukama, protáhl hlavu a trup, ucítil závan svobody a zasekl se v pánvi. Bože, tohle je ta nejkatastrofálnější schůzka v dějinách! Visel jsem tu za zadek u stropu dalších deset minut, než mě jeden podnapilý dobrodinec vyprostil.
 
    Když jsem po půl hodině na toaletách přiběhl udýchaný k našemu stolu, byl jsem celý bílý od zdi, měl jsem roztržené kalhoty, mokrý mobilní telefon a jen jednu botu. Agáta na mě stále čekala s jídlem.
 
 
7. Agáta

 
    „To už jsi zpátky?“ zeptala se vážným tónem, ale vzápětí se rozesmála.
 
    A já taky. Všechno ze mě spadlo. Zbytek večera byl ten nejkrásnější, jaký jsem kdy zažil. Ona byla prostě... pohádková. Nikdy jsem nepotkal nikoho ani zdánlivě podobného. Věděl jsem, co řekne, co se jí honí hlavou. Ona věděla totéž o mně. Byl jsem v tom až po uši.

 
 
***


 
    „Na plese,“ otočila se ke mně, když jsme dorazili před její dům, „jsi mi říkal, že křivky mých rtů vyprávějí příběh...“
 
    „Vážně?“ zadíval jsem se na její rty. Vlhké, hebké, osvětlené kuželem pouliční lampy. Byl jsem hrdý, že jsem něco takového řekl právě já. Byla to pravda.
 
    Pohladil jsem jí tvář a políbil je. Pak jsem se rozloučil a za rohem si začal zpívat, protože jsem odcházel z nejúžasnější schůzky v dějinách...




iwrite.cz

3 názory

Jeff Logos
19. 05. 2018
Dát tip

líbilo se 


Barman
26. 11. 2007
Dát tip
Co říct, snad jen paráda

Líbí se mi, že Tvoje vyprávění je reálný a zaskočilo mě, že to skončilo dobře :-) *

Rimmer
11. 01. 2005
Dát tip
V devadesátém šestém jsem byl prakticky dítě. Nepustili mě k zápalkám.

Jeheheman
10. 01. 2005
Dát tip
u tebe kritiky skoro postrádají smyslu, v kategorii humorná povídka tady a kdoví kde všude ještě, ty tvoje nemají konkurenci:))) asi si přecijen pořídím mobil;o) *

Rimmer
10. 01. 2005
Dát tip
Neblázni, ty nemáš mobil? Vysíláš snad kouřové signály?

Jeheheman
10. 01. 2005
Dát tip
a ty jsi je např. v devadesátém šestém vysílal?:o) Ale tvoje povídka mě nahlodala, neměl bych to s tím asociálstvím přehánět:o)

Poor_Boy
21. 12. 2004
Dát tip
Ze začátku mi to připadlo jako ze života, ten konec spíš jak z Červené knihovny, ale to asi tím, že nemám v životě takovou kliku... Ale bylo to fakticky pěkný - TIP

Anonym59
28. 08. 2004
Dát tip
Taky jsem čekala nějakou kulišárnu na konec, zřejmě jsem dost škodolibá :o) t*

Dolente
28. 08. 2004
Dát tip
Huh, nějak mi nedošlo že nejsem přihlášená :o) Tak ten tip až teď...

Shellinka
17. 02. 2004
Dát tip
Nesmim tvoje kousky číst v práci... nebo se zařadím k těm 570 tisícům... které hlásí poslední statistiky nezaměstnanosti. ;))) Pravda, výbuchy smíchu tu trochu ruší. ;)

Aazyiah
19. 12. 2003
Dát tip
Je občanka, poslední hodina před Vánocemi.Nuda, máme kreslit obrázek... Já rezignuji a čtu si můj poklad. Šestnáct povídek od Rimmera... Náhodně si vyberu agátu a... nepočítám záchvaty smíchu. Fakt skvělý, boží, úžasný, hustý, vostrý, mazaný a ******* (doplňte superlativ dle vlastního výběru). Zatím nej z Tvých povídek. Piš, piš a piš! A až vydáš sbírku, kontaktuj mě.

Rimmer
11. 12. 2003
Dát tip
Páni! No tohle! Teprve z tohohle může mít autor tu největší radost! Inspirovat čtenáře až do takovéhlr míry! Já jen... doufám, že ses moc nezmrzačila... Buď na sebe opatrná, když necháváš po záchodech krvavé šmouhy...

Fidunka
11. 12. 2003
Dát tip
Teď mám zase radost já,že máš radost ty (konečně..:), ty šmouhy nebyly tak hrozný-jen moje ruka vypadala jak kdybych si podřezala žíly:)) Ale jinak jsem happy,vysloužila jsem si přezdívku horolezkyně a vizitku silné, rychle jednající, nepanikařící a odvážné dívky:) A to díky Tobě..:)

Fidunka
10. 12. 2003
Dát tip
Ta povídka je úžasná, ale to já vím už dávno..jen jsem sem nějak zapomněla dodat svou obdivnou kritiku. Vážně se člověk musí smát a navíc tvůj typ humoru je úžasnej...taky bych něco podobnýho potřebovala:) Jenom jedna věc: Touhle povídkou (je to tak půl roku, co jsem ji četla poprvý) jsi mě poněkud inspiroval..bohužel ne k psaní podobné tvorby (to by mi totiž stejně asi nešlo),ale k jednání, když za mnou zapadl zámek na školním záchodě. Já se naštěstí vyšplhala bez větších problémů (jen seskakování bylo horší, zůstala po mně krvavá čára na stěně:)..nebýt však tebe,nikdy by mě to na mysl nepřipadlo a začala bych se ztrapňovat voláním o pomoc. Takže ti dík:)

Lasy
04. 12. 2003
Dát tip
Jo jo, kupodivu zaver s pointou, ktere nevola po sebevrazde . . . Super! Lasy*

blbjenka
02. 10. 2003
Dát tip
ale jo, pjekný počtení :)

reka
10. 09. 2003
Dát tip
tak jsem po 14. dile zkusil tenhle, abych vedel, jak to zacalo. tolik vesele jsem to teda necekal. asi se podivam jeste vic zpatky, treba tam bude o maturitnim plese. tuze vtipne, jen, ja nevim, nekde mozna az moc - viz katugiro. ale za tip to urcite stoji

katugiro
16. 08. 2003
Dát tip
protože mám v živé paměti minulý díl (aby ne, když jsem ho dočetl před pěti minutami...), tenhle bych hodnotil o něco níž... na začátku je to na takový útvar místy moc složité ("Jistě, je to příjemné zpestření, upnout se na jedinou dívku a nechat si od ní pak roztrhat srdce na několik různě velkých ještě tlukoucích kusů, aby je mohla posléze za nechutného čvachtání rozdupat jehlovými podpatky, zatímco aorta kolem sebe v závěrečných křečích crčí poslední mililitry krve, ale na prázdniny mám úplně jiný program.") a scéna na záchodě je poněkud třeskutě humorná... Nic to nemění na tom, že je to poutavé a dobře napsané :) *

Rimmer
19. 07. 2003
Dát tip
To ona je... Já si ji pohlídám... Díky všem. Je bezva pobavit tolik lidí a mít sám ze sebe radost. Děkuju.

LadyVamp
18. 07. 2003
Dát tip
Autor u tohoto díla stojí o hlubší kritiku... Hlídej si Agátu. Musí být úžasná, kdzž tohle snese..

jo, jo, jo!!! Pises fakt super!!! Diky za Tvoje povidky!!!

avi

ulita
26. 06. 2003
Dát tip
tý brďo :) Šimek s Grosmanem stříhnutý Červeným trpaslíkem - jako vždy :) ale tady mám pocit, že jsi tam mnohem víc ty a to je lepčí...ten závěr ja úžasně přihlouplý, ale právě proto se mi líbí - prostě pohodový rande tak proč vymejšlet nějaký literární zákruty, že jo? :)) P.S.: Taky jsem jednou uvízla na jedné rodinné párty na hajzlíku - úniková škvíra tam sice byla taky, ale moc vysoko, nedosáhla jsem tam, tak jsem chvíli ječela jak na lesy, ale přes hudbu mě pochopitelně nikdo neslyšel, tak jse ze záchodovýho okýnka jkao poslední záachranu vyhazovala věci: nejdřív toaleťák, pak odpadkový koš a nakonec štětku na záchod, bohužel ani na to nikdo nereagoval... fakt sranda. :))

Bluie
25. 06. 2003
Dát tip
Proste kdo umi, ten umi... a Ty umis psat dokonaleeee.:) *****

Rowenna
24. 06. 2003
Dát tip
Výborně jsem se pobavila. Chechtala jsem se tu jak blázen. :-)) Vypisuji pár perliček, které mi daly opravdu zabrat. :-)) ***právě prožíval silný romantický záchvat*** ***Poslední emocionální erupci jsi zažil, když jsi dostal před sedmi lety štěně*** ***Přes SMSky jsem byl vždycky urputně odvážný*** ***Byl jsem zábavný jako pořad o nádorech varlete*** ***Patrně únikový východ pro blbečky. Jako by tu se mnou architekti počítali*** a jiné a jiné. Sebeironie, takhle vtipná, je prostě úžasná. :-)))

Šalvěj
22. 06. 2003
Dát tip
Skvěle :o)) ***

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru