Fialka

V poezii díků

A nedopitého vína

Večerů se špačky z popelníku

A roztouženého klína

Ptal jsi se: Kam jdu kam?

Vzpomínám

 

Má prvotní vina

Byla to dřina

Ve snu si vysnívám

Mít krám tak na louce - a v něm být sám

Snad malou jen trafiku, kam přišla by  Eva má,

S listem od fíku, pro dvoje lehké sparty

 

Byla by taky na lehko, blůzku průsvitnou a jen ten list

A dva malé caparty, ty co jsou malincí

Ještě z prsu jí mléko sajou

A já se jí zeptám

Jak vám se daří?

Vždyť mně už hrajou!

 

A řeknu Vám, nežil jsem dobře

Na tomto světě

Snad Jarek z Těšína

Co zpívá o kometě

Příblížil lépe by, mé pocity

Proč nešlo to líp, i když chtěl bych – li

 

Už nemohu

Chyťte mne za nohu

A strčte do truhly

Tu truhlu do země

Co ještě chcete ??!!

Ode mě

 

Já se Vás neprosím o radu

Byť nemám k ní klíč

Sám znám svou záhadu

Utéci pryč, do teplých krajů, čas voňavých májů

Májek a lipových květů

Čas jiných světů!!

 

Čas, kdy táta byl vším

A hrával si se mnou s míčem

Kvůli mě, měl mě moc rád

Mám ho moc rád

Pak vyrost´ jsem a opojen chtíčem

Holkám se koukal na ňadra

 

A teď když umřel jsem, v tom světě vysněném

Na rakev nechci hvězdu, pane Hrabě!

Chci aby verše mi zněly, u katafalku

A aby vrabci tu pěli - a od ženy své, pod hlavu

Fialku

 

---