Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seStrach
27. 06. 2003
2
0
773
Autor
Oureca
A zas mi sedí na víčkách
tíží jak smutek při svíčkách
víří mi myslí šedý prach
kouká se na mě vlastní strach
A zas mi padá na vlasy
odháním ho jak prašivý psy
a za záclonou z papíru
číhá jak smečka upírů
Stoupá mi tělem pod kůží
cestička trnů od růží
neslyšný tichý jako dým
jde se mnou jak vlastní stín
Ujetiny jsou mým osudem.Doma se mě občas bojí.
Ale někdy ta mrcha sekne drápkem,když to vůbec nečekám.
První sloka je hezká. Ve druhé sloce v druhém řádku ti pokulhává rytmus a ve třetí sloce mi připadá, že by místo toho "jak" mělo být spíš "jako" a nebo "jak můj". To "jak" mi tan nějak nabourává rytmus. Jinak je to hezké.