NE NEČÍST!

Píšu krví můj nový dokument
o starém a poznaném.
Účastníci hovorů jsou stále
dočasně nedostupní 

a já nevím kam jít,

kde spočinout a s kým,
tak abych nenarušil smutné a krásné spolužití,
s židlí pod mou hýždí.
Cítím se nezvykle nepotřebný - možná použitý.
Zítra ráno v šest si promítnu to dobré
ze svého příběhu a půjdu spát tam,
kam se běžně nechodí.
A najdu si svůj klídek ve smutku.
Sny se už zdát nebudou, jsou totiž
vlnami a ty mě již nenajdou a půjdou
o dům dál ... tam kde další mladý
kmen bude sílit a oni ho opojí
a nakonec vysají až na prah sil
kde já jsem svou bílou vlajku vyvěsil.