Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZrada
11. 06. 2000
3
0
1626
Autor
Arri
Tři roky společného bytí…
Vzpomínám si, jaks mně přemlouval,
Abych se k tobě nastěhovala
Bylo mi zatěžko vzdávat se své svobody,
Ale kvůli tobě jsem to udělala
Svou minulost i přítomnost jsem vláčela s sebou
Jako těžký pytel, všude se s ním vlečeš…
Doktor dával mi dva roky
Tys převzal jeho slova
Dal jsem ti dva roky, řekls včera
A co?
Vzpomínek na deset let se nezbavíš jen tak
Jenže ty se směješ a veselý odcházíš pryč
Abych nezapomněla, mám s odstěhovat…
Každá noc je dlouhá a delší je každá vteřina…
Ležím s doširoka otevřenýma očima
A poslouchám každý šelest
V naději, že právě teď zachrastí klíče v zámku
A ty mně poctíš milostivě svou přízní
Přijdeš ke mně přespat…
Řekls, že podvědomě hledáš holku,
Která by ti rozuměla
Našels ji s lahví v ruce
A společné noci teď trávíte spolu
Ty se pak vracíš ráno domů
A zvesela chceš se mnou vypít kávu
A nic než ty tě nezajímá…
S tebou si neumím povídat,
Tobě nerozumím,
Tys mi dal dva roky
Jen pro doktora to není limit
Pro ukončení práce
Každou noc se svírám bolestí
A žasnu nad proměnou tvou
Mé srdce potí krev tvým odvržením
A má duše hoří na prach
vezmi ostrý nůž
přeřež pouta už
neohlížej se zpět
na cestu vydej se hned
(držím Ti pěsti)
Řekni, že to není pravda?Že je to jenom fikce, ty dva roky života? Brrr, ještě teď mám husí kůži.
Přečetl jsem si všechny tvé přístupné básně a tahle mě vzala nejvíc. Nejde o krásné obrazy, ale o jinou sílu, kterou tahle básnička má.
P.S.:Co znamená ta *
Tak už se přece odstěhuj... :-(
Je to napsaný moc přesně. Prší z toho, že víš, co píšeš.
Arri to je veľmi smutné... :o(. Je to ako zúfalý výkrik do noci, ako páliaci pocit na hranici, z ktorej Ťa už nikdy nikto neodviaže... Ale odviaže, ja to viem. Držím Ti palčeky tak silno ako len dokážem.
Je to naozaj hrozne moc smutňoučké...
Silvinka +Saxanka diky..
Silvinka: Přesne ten pocit mám - hořící hranice, řeklas to přesne...neodváže. Ale věřím, že odváže...:o)
Smutny, hlavne to konstatovani v predposlednim odstavci, u toho se cloveku chce brecet... chce to se z ty hranice (viz Silvinka) odvazat sama - co te nezabije, to te posili! (No, me se to lehce pise, pripada mi, ze mam zivot jako prochazku ruzovym sadem...)
Katerina má pravdu, najlepšie by bolo sa odviazať sama. Prajem Ti odvahu ;o))))
Katkooo, ty si moja krvná skupina!!!
Nevaž se odvaž se! Mezilidské vztahy mi připadají někdy tak křehké,jakoby byly spíše popelem nebo prachem a popel neslepíš. Hlavu zhůru ať ti nejde kouř do očí :o)