Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seEvoluce
Autor
RadeX
Kdo (ne)chce kam, pomozme mu tam... ;-)
E
voluce
Měl strach.
Velká bílá postava před něj zase strčila jemu dobře známý plod a výrazně artikulovala: "Banán". Nechápal to. Natáhl po ovoci ruku, ale postava ucukla a místo nabízeného jídla ho po ní jen lehce plácla a zavrčela. "Ne." Pak znovu přistrčila slaďoučkou pochoutku pod nos a dnes už snad po sté opakovala: "Banán".
Měl hlad.
Otevřel ústa a pracným neohrabaným způsobem ze sebe vypravil slovo, či spíše skřek: "Ba-nan". Ano, opravdu to tak funguje. Postava mu zase dává jídlo. Stejně tak jako včera, stejně tak jako před měsícem.
M
ěl radost.Když chtěl jíst, stačilo aby křikl "Banán" a podali mu ho. Na žízeň fungoval pro změnu skřek "Voda" a dostal jí co hrdlo ráčilo. Jedno jednoduché "Hrát" a dováděli s ním dobrou půlhodinu, hladili a usmívali se na něho. Život je krásný.
Měl zmatek.
Dělal všechno jako vždycky, ale teď to nefunguje. Neukazují mu žádnou věc, prstem směřují před sebe do prázdna a jejich skřek je "Ty". Zkouší to znovu napodobit, jak je zvyklý - ukáže stejným směrem jako oni a křikne "Ty". Nic. Žádný banán, voda, pohlazení. Už to trvá třetí den.
Měl hrůzu.
"Banán, voda, hrát, ne, ty, ty, ty, ty, ty!!!", řval z posledních sil stále dokola, ale jen se na něho prázdně dívali a nedali mu zase nic jíst ani pít. Měl žízeň a hlad, chtěl si hrát. A teď je tu zase to mučení - ukazují před sebe a ozývá se to nenáviděné "Ty". Nechci, né, netrapte mě, už to nevydržím, nechte toho, zešílím, umřu, slyšíte mě, "JÁ, JÁ, JÁ SE ZBLÁZNÍM!!!".
Otevřeli ústa nadšeným údivem. Konečně!
Měl rozum.