Co jsme to zač…

Připla stuhu na své vlasy, přes své temně černé řasy, neviděla ani na krok dál.

Přes slzy a přes fábory, na mraky a temné hory, posílala polibky jen tak.

Přes slzy a přes vlaječky, vyšívala na kraječky, malé křížky jako vodoznak.

Ref:     Že jí zmizel přítel jako pták! odletěl do lesů,

            ztratil se jen tak a zpívá, do vřesů-upírá zrak,

            hry hory osudu, přilepíš náplast na srdce, a tvůj kamarád, se Ti dívá na ruce,

            ležet Tě nechává, snad Tě jen přehlédl…

Svlékla šaty ze sametu, připravila dlaně k letu, tvrdila, že také duši má.

Styděl jsem se dotknout zrakem, zachvěla se pod povlakem a po polštářích stékal její vlas.

Sledovala moje dlaně a dívala se jenom na ně a já vnímal snad jen její hlas,

Ref:     Že jí zmizel přítel jako pták! Odletěl do lesů,

            ztratil se jen tak a zpívá do vřesů, upírá zrak-

            k Hoře osudu, co dělá zázrak ze slunce a kde kamarád, nedbá a ryje do punce,

            jak ruku podává-zběžně tě přehlédl.