Nahost.

Tvá rodící se nahost
rozteklá v červáncích
osvětlí vrásky na čele
i květ růže
tvá ńadra vystoupí z básńě
zakryjí se tmou
ze stínu dlaní co je hladí
něžně jak květ
na louce
zalitý paprskem jara.

Pod stínem vlasů
rosa se svléká
do špinavých zrcadel
od nití slunečních paprsků
tichými kroky básně
zmítané horečkou vášní.

Večer ukryt do záclony
bočních rozparků
měsíc se dívá z povzdálí
skryt za strmy
pozoruje naše doteky
i obloha strnula tím citem
co koluje v naší krvi
a já jsem celý tvůj.

Zajatec v krystalkách hvězd
zmáčených kapkami deště
vylákaných z nebe co slouží bouřce
a pohádkám co zrodila poezie
na křídlech ptáků co přináší den
co zakryjí tajemstvé noci
upadajíce do snu rozsudkem večernice
v košilce pavučin.

---