Dubnový déšt.

Dubnový déšt prší do kaluží
jaro nám své paprsky dluží
a zima se sněhu moc nepředala
tak silná se letos zdála.

Usměj se lásko svými slzami
at nestojíme tu tak smutně sami
láska se jak růže rozvine
do tvých vlásků se má dlań zavine.

Chtěl bych ti být stále na blízku
tak srdíčko se jménem kreslím na břízku
já z básně ti přečtu úryvek
nastal čas na první polibek.

Nevadí pod nohama ta louže
přišel z nenadání a tak dlouze
když já ti první polibek dal
nebo to byl sen co se mi zdál?

---