Vyznání pampelišek.

Rozlilas žluté kańky v trávě
tisíce křídel najednou ožilo
sedmikrásky se třesou hravě
to vítre zametá z květů prach
co z hor a cest právě táh
tolik dní vše po jaru toužilo.

Motýl opil se prvním medem
ted usl v ńadrech tvých
pampelišky dokáží pohnout ledem
já budu motýl a naslouchat
tvému srdci co na mě bude vát
až vzbudím se ucítím kdo na mě dých.

Nohy v pampeliškách rosa studí
jehličí při došlapu praská
motýl odpočívá na tvé hrudi
hlas mi větou odpoví
na rukou máš z pampelišek okovy
to spoutala tě láska.

---