Kam letos nepojedu

Každý se chlubí, plánuje nebo doopravdy chystá někam na dovolenou. Nuda. Šeď. Průměr.

Tak jsem již vloni dospěl k názoru, že já to udělám jinak. Začnu se plánovitě připravovat kam na dovolenou nepojedu. Aha, již slyším námitku - vždyť stovky, tisíce lidí nejedou na žádnou dovolenou. Ano, to je pravda, ale co tohle konstatování říká ve skutečnosti? Že si naplánovali klasickým způsobem kam pojedou, co budou dělat nebo jak stráví dovolenou – například doma na zahradě. Rozhodně tedy nemají naplánováno, že nepojedou například na Island. Dobře, jiná námitka by mohla znít, že chtěli jet na Island, ale z různých důvodů, nemoc, ztráta pasu, přírodní katastrofy atd. se plán neuskutečnil. No, zde je více než zřejmé, že jde o standardní naplánovanou dovolenou, která, bohužel, nevyšla.

Já ale plánuji a připravuji se kam NEPOJEDU. Ono to totiž není to jen tak. Právě z výše uvedených důvodů, aby se můj úmysl někam nejet nezvrhl v nějakou variantu naplánované, ale neuskutečněné dovolené, jsem se musel na celou záležitost důsledně připravit. Předně jsem musel důkladně zvažovat výběr země. A ne jen z pouhé snobské myšlenky, že přeci nepojedu tam, kam může nejet každý. Jako třeba do kempu v Sedmihorkách, nebo k babičce. Dlouho jsem vybíral a zvažoval různé varianty. Dokonce jsem se naučil programovat, aby mi s výběrem pomohl pomocník nejvítanější - počítač. Postupně jsem vytvořil rozsáhlý databázový systém a naplnil jsem všemi možnými údaji o cirka padesáti zemích, které jsem zahrnul do prvního širšího výběru. Postupnou vylučovací metodou se v dalších kolech začaly rýsovat dvě až tři varianty. Ve finále jsem zavrhl číslo jedna Čínu, vzhledem sarsu (tajně jsem si myslel na Hongkong). Mého druhého horkého favorita, Jihoafrickou republiku, jsem těžkým srdcem opustil po vypuknutí nepokojů mezi proti a provládními silami. Ve hře zůstala země třetí a poslední, Mexiko. Země plná přírodních krás, kde dějiny zanechaly hluboké stopy ve tváři krajiny. Zde žili a tvořili Olmékové, Toltékové, Mayové, Aztékové a další úžasné národy. Zanechali nám města, pevnosti, chrámy, observatoře - Teotihuacan, Chitzen Itza, Tenochtitlan, Palenque, Uxmal. Měli strašná božstva s nejvyšším bohem Quetzalcoatlem. Už jen ta jména vyvolávají touhu vše vidět. Osahat si. Dobrá, bude to tedy Mexiko. 

Nejprve jsem si zjistil vhodný termín. To rozhodně nedoporučuji podceňovat. Pamatujte na odlišnosti různých pásem, časových, klimatických a kdoví jakých ještě. Čili, ve vybrané době musí být v cílové zemi to nejpříhodnější období pro návštěvu. V rámci svého plánu nemohu připustit myšlenku, že nepojedu do Mexika jen protože tam řádí záplavy a bylo tam šest  zemětřesení za sebou. A v práci mi šéf také musí termín dovolené odsouhlasit. Pak jsem důkladně prostudoval vývoj politické situace. Nechci se totiž nechat zaskočit myšlenkou, že by mi v návštěvě této úžasné země mohla zabránit nějaká revoluce, viz JAR, či nereálné podmínky pro vydání vstupního víza. Škoda jen, že většina dostupných materiálů, politických komentářů a vládních ročenek je ve španělštině. Začal jsem se tedy rychle učit španělsky. Navíc se stravuji zásadně po mexických restauracích. To abych předem vyloučil případné nežádoucí reakce na místní stravu. Mimochodem, chilli con carne je výborná bašta, nikdy jsem netušil jak báječně mohou chutnat fazole. Zároveň se španělským jazykovým kurzem jsem začal dělat na půl úvazku ještě v dalším zaměstnání, u dovozce španělských a mexických vín kterého jsem požádal, aby veškerou komunikace se mnou vedl ve španělštině. Výdělek  mne navíc připraví na případný pohyb pesa (nové mexické peso = 100 centavos = 0,11 $) na světových peněžních burzách. Letenka taky není z nejlevnějších a již počátkem února jsem si ji se slevou zabukoval. Samozřejmě jsem při výběru letecké společnosti volil tu, která měla v posledních letech nejméně problémů. Trošku jsem přitom musel proniknout do neznámého světa financování velkých mezinárodních korporací, které většinu leteckých společností vlastní. A problémy se zaměstnanci? Jen sestudování kolektivní smlouvy odborového svazu leteckých mechaniků u Lufthanzy mi zabralo osmdesát hodin čistého času plus výdaje na tlumočníka. Vybrat ubytování přes cestovku bylo již nepoměrně snazší. Několik jich zkrachovalo již během mého předběžného zjišťování, jedna dokonce uprostřed telefonického hovoru, některé z nejznámějších nebyly pojištěny a jiné Mexiko ani neměly na programu. Aspoň že se s nimi ve většině případů dá domluvit česky. Nabídka ubytování i programu byla víceméně stejná u všech dvou které připadaly v úvahu. Tím skončila nejdůležitější fáze mých příprav. Následovalo jen nudné prověření šatníku, zda jsem odpovídajícně připraven na jiné klimatické podmínky. Do foťáku jsem koupil nové baterie a na doklady si ušil bezpečnostní kapsičku, která se dá suchým zipem připevnit a schovat víceméně kamkoliv. U sousedů jsem si zajistit zalévání kytek, krmení rybiček a výběr poštovní schránky. Na dveře namontoval bezpečností zámek, který nejde vyhmátnou planžetou, rozlomit hasákem, odvrtat vrtákem a někdy ani odemknout klíčem. Manželce jsem domluvil delší návštěvu u tchyně a dětem zaplatil tábor.

Nyní nastala chvíle nejdůležitější. Kdy říct to - a teď nikam nepojedu. Musí to být okamžik, kdy už celá rodina je svolná a smířená s mou cestou do Mexika. Počasí musí být stálé a krásné, pokud možno i obráceně. Devizový kurs musí být ten nejlepší za poslední roky. A já musím být stoprocentně zdráv. Kvůli tomu jsem již prodělal všechna možná i nemožná vyšetření a očkování. Každé ráno beru šest různých podpůrných pilulek, v poledne tři a večer pět.  Mám spravené všechny zuby a nové brýle. Již dva měsíce žiji podle časového pásma odpovídajícího Mexiku a v práci jsem si vymohl polední siestu. Znovu jsem si zaprogramoval  a každý den se počítače ptám, zdali již nadešla ona kýžená chvíle. A stále program doplňuji o další informace. Zrovna dnes jsem si v burzovních stránkách Mexico City Heraldu s potěšením přečetl, že mexický prezident schválil jakýsi mezinárodní kontrakt zajišťující snížení státního dluhu vůči Spojeným státům o dalších půl procenta během následujících padesáti let. Radostně se mi třese ruka když tuto informaci zadávám do vyhodnocovacího algoritmu.

Dopsáno. Kurzor na mne povzbudivě mrká, je rozechvěn stejně jako já.

Zbývá jen ……ENTER ………… A je rozhodnuto.

Vážení, kam se letos chystáte? Já letos v červenci nepojedu do Mexika. A příští rok? To nepojedu zas někam jinam.