Trochu mimózní zápis ze dne 14. 7. 2003

Ráno dojemný pohled na pejska

s hlavičkou na opěradle křesla

v noci mi pil krev, celou noc hlídal

a vyštěkal všechny opilce.

Vzbudit syna, aby stihnul vlak

na svůj rajz. Vrčel, jak jinak.

Prokletí naší rodiny. Ráno

nekrmit, nehladit, nemluvit

oči neotevírat, nesahat. Kolečko

s pejskem kolem domu. Tu kytku,

kterou zasadila správcová, vždycky

nejdřív počurá. Trochu vadne.

V práci od sedmi. Šílené výkazy.

Oběd pod lípami. Pavla se směje

Vaškovi. Ála má strup na bradě.

Dáša má vyčítavou tlamičku, že

kouřím. Venku, prosím, na zahradě.

Druhá Ála za mě platí, peněženku

mám zase v práci. Vykládá se

kolikrát jsem komu z čiré roztržitosti

ukradla klíče, zapalovače, tužky.

Ale tenkrát, když jsem objevila

cizí hodinky v kabele, to jsem se

vyděsila. Protelefonovla jsem majlant

jak jsem zoufale sháněla majitele.

Vykládáme si s Hankou, kdo má

prevítštější děti. Žádná nevyhraje.

Dvakrát na Městkém úřadě. Třikrát?

Ve vestibulu stojí dcera se zetěm.

Vnučka se na mě směje. Zjistím,

že poskakuji, jak se raduji. Má

oblečenou bundičku, kterou jsem

jí koupila. Líbám ji do měkkého

podpaží. Dceři to hodně sluší.

Štíhlý pas a zrzavé vlasy. Nadává:

„Hlavně, že máš nový mobil, když

ho stejně s sebou nenosíš.“

Vyzvednout sirotčí důchod. Zase

na chvíli jsme bohatí. V pět hodin

se doma mazlím s pejskem. Nesu ho

v náručí ven. Něžně mi kouše uši.

Hodinu a půl na procházce kolem

potoka. Volám synovi. Říká skepticky:

„Dneska mi voláš teprve podruhé.“

Je někde u Blatné. Ale nechce vidět

zámek. Chce projet co nejvíc kilometrů

na kolejích. Taky šílenec. Volám druhé

dcerce. Bude to kluk, to, co se vrtí

v jejím bříšku. Eda taky zdraví. Umýt nádobí.

Utřít prach. Vynést odpaďák. Natočit

„Bohové musí být taky šílení.“ Bez zvuku.

Píšu básně. Po očku hlídám reklamy.

V ledničce jsou fazole s uzeným. Kuře

dojedl pejsek. Dneska je svátek... A zase

s pejskem ven. Ty bláho, jsou už zase

dvě hodiny. V noci. Neučila jsem se anglinu.

Nedočetla jsem „Stopařův průvodce galaxií.“

Poslouchala jsem kolem dokola Vangelise.

Dneska mi hodně sedne. Zalila jsem kytky

a libeček na balkóně. Nevyprala jsem.

Napsala jsem Horoskop pro Berana

Horoskop pro střelce, O velrybě

Umřu mezi domy, a žádný na mě nekouká

A někdy kolem roku tisíc devět set šedesát.

Jo, jsem stařena. A dělám trapný smajlíky.

Jasane, kuk, jak je umím. :-))))))))

Tenhle se mi obzvlášť povedl. Je libový.

Vytáhla jsem psovi botu z pelechu.

Třicetkrát jsem se zasmála. Řekla jsem

spoustu vět. Padesátkrát se usmála. Takový

normální den. Tarotová karta tažená ráno:

„Zamilovaní.“