Jen si řve

 

Zas se octnul v kleci

společně s celou smečkou, kmenem

Jako každé odpoledne

a občas taky ráno

Už to nijak nevnímal

Ani kdyby se snad pokusil,

šlo to mimo něj

Zaseklej ve svý dimenzi

netrpělivě odklepával minuty

Čas změnil smečku,

vykřik někdo

Jenže spíš to byla poprava

a my začli váhat,

jestli skutečně něco takovýho existovalo

Smečka pod břitem

a ví to všichni,

protože každej je dost silnej

Dost silnej,

aby bez smečky přežil,

myslí si a plete se,

ale vrátit to nejde

a rázem je v Jeskyni každej sám

a on si řve, jen tiše si řve

 

Nejspíš by bylo úžasně milý,

když by ho hladil tou kudlou po obličeji

prej feťáku, řval,

ale on už mizel mezi baráky,

protože tahle válka de mimo něj

Má svý vlastní,

kterejm s chutí vykopává sekyry

Buť už on, nebo jinej samaritán

a utéct před nimi tak lehký nebude

Dál kouše do asfaltu,

motá se Jeskyní

všema těma zkratkama, cestičkama

podchodama a průchodama

Má to v hlavě

a před tou nezdrhne

nikam se neztratí

Určitě ne dneska a zítra nejspíš taky ne

Tak se na to snaží nemyslet

a mezi výpadkama

řve si, jen si tiše řve

 

Tak vstaň

a skus se projít

po tý skelný dlažbě

trochu to bolí

samej střep

ostrej a zubatej

tak si to zkus

A nekličkuj

je ti to stejně na nic

Ty špičatý hrany si tě stejně najdou

vždycky

a bodnou

ale klidně si to zkus

 

Bylo jasný, že se usměje,

až zvedne oči

Obejme rty cigaretu

a pak se napije vína

Dobrýho vína italský značky

s názvem,

co neumí ani vyslovit

Něžně ho pohladí na ruce

a něco mu pošeptá do ucha

Blbý jen je,

že on sedí na opačnym konci planety

Z neonem oblíbeného piva za zády

Proč tak dojemně?

život není básnička

 

V koupelně,

zkouší si rvát vlasy

Je to jen fantazie,

nic podobný realitě

Tak co se vztekáš

Kapky mu padaj po čele

Budí se ze spaní,

ale pak mu to dojde,

že bije pro někoho jinýho

Můj velkej kamaráde

Když si dělají srandu

jeden z druhého

Říká jí, že měl vidění

Jasný znamení,

co nejde minout

Neodpoví mu

Nejdřív ona a pak i on

vyhejbaj se sobě

Nelezou si na oči

a on si řve

tiše, sám si řve

 

Ale to už je dávno

Teď se toulá parkem

a občas ho napadne Itálie a Sarca Valley,

Dejchá štiplavej vzduch,

ale snaží se na to nemyslet

Pak ho vytrhne, když se chce líbat

Sjede rukou po jejím těle

Tu známou vůni,

co pozná i mezi kouřem cigaret

Obejme ji, aby moh cítit její teplo

 

Vzpomněl si, jak mu poprvé psala

a on jalovej z těch zpráv

bylo by dobrý dostat strach,

ale kašle na to

Přidá pár lží

Tentokrát s rohlíkem v obličeji

Údajně veselej a duševně vyrovnanej,

ale do koutků se nedívá, raději

 

Vybírá místa, kde to nic nestojí

a platí nelidský sumy

co se nedaj vydržet,

jen když padne noc

kočky přestanou kňourat na ulici

a on je tuhej, bez myšlenek

Furt ho tahá do hospod

a říká mu, ať nepije

a co by tam ksakru asi měl jako dělat?

Urazí se a nebaví se spolu

a on?

Strašně rád by něčemu věřil

Strašně rád by něčemu takovýmu věřil

ale copak to de?

jen si tiše řve

 

 

 

Vstaň

a skus se projít

po tý skelný dlažbě

trochu to bolí

samej střep

ostrej a zubatej

tak si to zkus

A nekličkuj

je ti to stejně na nic

Ty špičatý hrany si tě stejně najdou

vždycky

a bodnou

ale klidně si to zkus

 

Už nechce,

žádný další války

žádnej boj

už nemá žaludek

Věří tak možná sám sobě

a to jen obas

Kdoví jakej sen

dávno to pusti

a v duchu řve

tiše,sám si řve

 

Má nějakej zvrhlej pocit pro pravdu

tak radši mlčí

a když už něco řekne,

sou to samé lži

lže jí

stejně jako ona jemu,

protože jinak by tu spolu nebyly

Objímá se z Nocí,

tichej rozhovor

unikne pár slov

Na žádnou další válku už nemá žaludek

 

Sedí nad lavičce před divadlem

v podivně klidném a prázdném ránu

Sobota, bůhvíjakého řína

Nic moc se neděje

Vstal a hodil papír do koše

Blížil se podzim,

bylo to cítit

Strčil ruce do kapes

 

---