Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seStáří
19. 07. 2003
1
0
836
Autor
limetka
Stáří
Místnost lůžek plná.
Bělostí zdí osvětlená.
Uprostřed stůl velký.
Gumový ubrus,
na něm žluté fleky.
To místo smutkem naplněno jest.
Stáří zde končí jednu za svých cest.
Jak bezútěšný pohled se skýtá
na tváře s očima vpadlýma.
Strach mnou zmítá.
Na těla vychrtlá,
nemocí zbitá.
Leží tu na lůžku
bez známky života.
Jen srdce těchto stářím vyschlých schránek
stále bije a prosí Boha
,,Vdechni nám znovu svěží vánek !"
Však Bůh ve své nadřazenosti
se jen dívá.
Zanechává je na pospas lhostejnosti.
A tak jim pomalu v samotě svíčka dohořívá.
Je z toho cítit pokora a osobní zkušenost. Takový věci bývají nejúpřimější...
Skipe, možná, že člověk, který už poznal Bohovu odvrácenou tvář nemá co ztratit a proto Boha soudí.
Jinak k dílu, stáří je normální věc, ale to co se někdy děje okolo něj je odporné. Nechci myslet na sebe v té místnosti, raději ne. Dílo je to hezký, ale spíš se mi chce dát tip citátu tvé babičky. Shrnula to do jediné věty. A bohužel, měla pravdu.
"Bůh ve své nadřazenosti
se jen dívá..."?????
To zní skoro jako nenávistný výlev proti Bohu. Nejsem věřící ve smyslu oddání se jednomu Bohu. Ale kdo jsme, abychom si dovolili podobný soud?