Nepřítomnost

 

Jednotící  touhy  a spasitelná  jitra

nekonečno

planoucí  oči  a  hluboké ruce

co  nemají  co  nabídnout

všude  mé  utonulé  sny

               olověná  ústa

               zamklé  uši

nevidím, neslyším, nevím  co se  sluší

 

Slyším  metafory  ticha

jako  růžencové  slavnosti

jako  svatosti  nesvatých

nefritove  slzy  mých  očí

tvé  neobjímající  objetí

nepřítomné  srdce

 

bičována  krásnými slovy

talíři  výmyslů

až  na  samé  dno

na  dno  tvých  úst

               tvých  očí

snažím  se  hledat  zbytky

                   stopy  něčeho

aby  tu  nebylo  tak  prázdno

 

Nemoci  zůstat

neschopna  odejít

marně  sbírám  své  sny

závoje  ticha, ovečky  zapomnění

---