OPĚT V AKCI-5

ČÁST PÁTÁ ZÁVĚREČNÁ.

Robert Staněk v pokleku vystřílel další zásobník na vzdalující se vrtulník. Přitom do mikrofónku vykřikl: „Centrálo,  jsme pod palbou střelce z vrtulníku!“

Vzápětí zasunul do pistole nový zásobník a rozeběhl se k Richardu Kolářovi, který pomalu vstával ze země.

„Jsi oukej?“ zeptal se ho hned.

„Jedna mě škrábla, ale nic to není!“ odpověděl.

  Vrtulník se ve výšce několik metrů nad silnicí otáčel nazpátek. Oba zvedli bezvládné tělo ženy a rozeběhli se k okraji silnice.

„Ty to jen tak nevzdaj!“ řekl Kolář.

„My taky ne!“ konstatoval Staněk a přitiskl se za kmen stromu. Kolář strhl ženu do zarostlého příkopu vedle okraje silnice. Přitom postřehl, jak postava ve vrtulníku opět míří puškou. Vzápětí větývkami prolétla první kulka.

  Staněk obouručně mířil pistolí na přední část vrtulníku, načež dvakrát stiskl spoušť. Ve stejný okamžik se do kmenu stromu zaryla kulka a druhá prolétla těsně kolem jeho hlavy. Rychle se schoval za strom. Ve zlomku vteřiny se z druhé strany kmenu trochu vyklonil a opět vystřelil. Vrtulník se mihl nad korunou stromu. Staněk provedl velký skok a ocitl se u dalšího stromu. Postava ve vrtulníku se pootočila a opět několikrát vypálila. A hned kolem kmenu,  za nímž stál Staněk,  prolétly dvě kulky.

„Musíme rychle zmizet!“ vykřikl Staněk a doběhl ke Kolářovi. Oba poté vynesli ženu na okraj silnice a rozeběhli se k policejnímu autu. Zároveň Staněk z opasku vyndal dvě bombičky, které mrštil na silnici. Z nich se ve zlomku vteřiny vyvalil bílý dým, který je na chvíli skryl.

  Vrtulník se natočil jejich směrem. Staněk otočil klíčky v zapalování, zatímco Kolář zalehl svým tělem ženu v prostoru mezi přední a zadní sedačkou. Vrtulník se snesl těsně nad silnici. Staněk sešlápl prudce pedál od plynu a strhl automobil do strany. Přitom horní část předního skla roztříštila kulka. Vzápětí po levé straně zahlédl  mihnout se prolétávající vrtulník.

„Tady centrála. Letí k vám vrtulník!“ ozval se hlas operačního důstojníka v naslouchátkách, které měli v uších.

„My zase jedeme v policejním autě a vrtulník máme za blatníkem!“ odpověděl Kolář centrále.

  Jedoucí auto kličkovalo po silnici ze strany na stranu a Staněk se neustále otáčel za sebe. Přes zadní sklo viděl vrtulník, který letěl těsně nad silnici.

„Trochu si zastřílím!“ řekl Kolář a rukojetí pistole rozbil zadní okno. Pak  z něho vysunul pravou ruku, a několikrát vystřelil.

„Trochu to s ním zamávalo!“ mínil poté, když se vrtulník vznesl výše.

„Chce nás předletět!“ vyhrkl Staněk a o chvíli později uviděl, jak je vrtulník předlétá a za okamžik se natáčí bokem přes silnici, přičemž klesá níže.

„Teď se drž!“ vykřikl Staněk a strhl vozidlo k okraji silnice. Hned nato auto vjelo na mírný svah,  pod kterým byla rovina a za ní další silnice.

„Letí za náma!“ vyhrkl Kolář při pohledu přes zadní sklo. O chvíli později jím prolétly dvě kulky. Staněk se za volantem přikrčil a stočil automobil ostře do strany. Za nimi se zvedla oblaka prachu. Před sebou náhle spatřil odstavený přívěs kamionu. Na poslední chvíli zariskoval a podařilo se mu přívěsu vyhnout. Vrtulník letěl stále nízko nad zemí a jeho pilot náhle přes zvířený prach uviděl obrysy kamionového přívěsu. Stočil rychle vrtulník do stoupavé zatáčky, ale roztočené listy vrtule zasáhly dráty elektrického vedení. Vrtulník se vzápětí postavil do kolmé polohy a dopadl po předku na silnici, kde  explodoval.

„Hrome! To byla šlupka!“ konstatoval Staněk.

„Jo. Snad nás nezačnou ještě další honit  letadlem,“ řekl Kolář, zatímco silnici zahaloval stoupající hustý černý dým.

KONEC

 

---