Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seO nás
22. 07. 2003
3
0
897
Autor
zdani_klame
slyším hlas v Tvém těle
světla rozmazána větrem
přikryji Tvoji tvář bílým květem
chci být tekoucí lávou
a obejmout každý kus Tebe
snad opět najdu i sebe
uhořeli jsme sami v sobě
vzplanuly křídla i andělé
zítra nás čeká už jen naděje...
Pochybuji o tom, zda mé závěry jsou správné, ale věřím, že autor nepochybuje. t
Zajímavý - veršíky nelíběj, některý myšlenky zajímavý avšak kvalita značně kolísavá...:-) V celku pěkný :-)
Líbí se mi to a hodně! I když tu naději bych v zítřku nehledal, tahle báseň mi ji aspoň trochu připoměla...Diky Máš můj Tip*
zdani_klame
23. 07. 2003ManonLescaut
22. 07. 2003
Zítra nás čeká spíš sředa, ...., a pak neděle,
a pak zas znova. Je to naděje?
uhořeli jsme sami v sobě
vzplanuly křídla i andělé
zítra nás čeká už jen naděje...
Dost dobré!
... je v tom vidět jistý základ, ale co je nejvívce bijící do očí je používání samoúčelných a otřeplých rýmů .. tebe/sebe, andělé/naděje, větrem/květem ... čili snažit se víc si s tím pohrát a vyvarovat se těchto klasických (a myslím, že se jich snad žádný ze začřátečníků rýmované poezie neubránil) rýmů ...