Když básníci pláčí.

Když básníci pláčí
andělé rosvědcují svíčky
meluzína přestala hrát na varhany
komínů ztratila od všech klíče
zelení draci v letu
se mění ve vzteklou bouřku
to právě umřela láska.

Do rosných slz
růže nerozvila svůj květ
motýl neprolétl po louce
uhynula mu totiž křídla
a hory co líbají nebesa
lámou se k zemi
v malých zrníčkách prachu.

Hladina řeky zpěněná
otrávená lidskou bolestí
zvonům co mají bít poledne
praskají srdce i básníkům
na místo psaní zůstane
v dlaních jezero slz
utápím v něm svou bolest.

---