Realita

Dovolila bych si v této souvislosti citovat slova ze rtů toho, kterým byl Last Angel. Bohužel, má klávesnice odmítá psát katakanu, takže to bude v angličtině: It is human fate. Human hope is made with sorrow.

Krásnou pasáž má Spinoza ve své Etice vysvětlované geometrickým způsobem (Spinoza: Etika, Praha, 1991 o původu a přirozenosti afektů, str.152): Strach je nestálý smutek, vzniklý z ideje věci budoucí nebo minulé, o jejímž výsledku do jisté míry pochybujeme. Naděje je nestálá radost vzniklá z ideje věci budoucí nebo minulé, o jejímž výsledku do jisté míry pochybujeme. Z těchto definic plyne, že neexistuje naděje bez strachu ani strach bez naděje. Očekává-li někdo v naději něco a současně pochybuje o výsledku, můžeme předpokládat, že si představuje něco, co existenci budoucí věci vylučuje a tedy se rmoutí. Dokud tedy setrvává v naději, má strach, zda věc nastane. Očekává-li naopak někdo něco se strachem, tj. pochybuje-li o výsledku věci, kterou nenávidí, představuje si rovněž něco, co existenci této věci vylučuje, a tedy se raduje. Potud má naději, že věc nenastane.

Snad proto strach neznám... TIP

Ale navzájem se to přeci nevylučuje, Jess. Kdosi sní o naději a bojí se, že nedojde k jejímu naplnění. Když procitne, naděje zmizí a on se stane součástí " strachu." Absorbuje ho to... Salve in eterniam, Alan

Dovolím si nesouhlasit. Strach je všude, naděje je 'jen sněním bdícího'.

No hope, no fear. No fear, no dream. No dream, no hope... damn fuckin´ circle...