Země prokletá

            V Zemi pískem pokryté,

Bloudím žízniv, sláb.

Ach, v té Zemi prokleté,

Nezemřu sám…snad.

Vítr bije do tváří,

Pouštní písek do bot padá.

V mozku obraz vitráží,

Agonie sladká,

Černé stíny vytváří…

     Než stačila vyzrát, dospět,

      Pižmo, změnilo se v kyselou pachuť po vínu.

Bůh na ní přestal myslet,

  Z Kristovy nevěsty změnila se,

V Ďáblovu konkubínu.

Ach ta Země prokletá,

Pomalu se točí…

Písek v bouři kůži hladí,

Noc – mateřsky se sklání.

Sem tam vidím…

Jen ocásek hadí,

Tma je teď mou paní.

Bohem zavrhnutá,

Ďáblem prostíněná,

Pouští zahrnutá,

Bez naděje –

V hrůzu proměněná

Mrtvá ale živoucí,

Krásná, ohněm planoucí…