Pokušitel

Pokušitel

-         Ne! Teď bys tu vůbec neměl být. Jak k tomu přijde ten chudák vedle mě?! Měla bych myslet na něj!

-         To zvládneš, jsi rozená herečka.

-         Nechci hrát, nechci podvádět.

-         To není podvod.

-         Podle tebe není podvod, když on mě má rád, jí se mnou, spí, pomáhá mi – a já myslím na jiného?!

-         Do hlavy ti nevidí, co naděláš, takový je život. Co víš, na koho myslí on…

-         Kdyby myslel na jinou, snad by tu nebyl se mnou, ty ďáblův advokáte.

-         Klídek – čistě hypoteticky: co když je na tom stejně jako ty? Že se neubrání…Možná si taky přijde, že podvádí.

-         Hele, víš něco, co já ne?

-         Řeknu jenom jedno slovo: blondýna. Z redakce.

-         Tos řekl slova tři. Blondýna…Šéfredaktorka? Jiná u nich není. Na tu má myslet? Vždyť by mohla být jeho máma. Co by si s ní počal?

-         Někdo má rád starší ženy – výrazně starší. Nemyslím ty tvoje dva roky navíc.

-         Tomu nevěřím, znám ho. Říkáš to jen proto, abys mi ho zprotivil. Aby ti u mě v hlavě nepřekážel.

-         Nemám zapotřebí. Nemůže překážet, když v tvé hlavě není.

-         Nech toho.

-         Není, tam jsem já.

-         Uznávám, ale co s tebou. Takhle kdybys byl ještě jinde, než v hlavě.

-         Přímo TAM, myslíš?

-         Hlavně.

-         Když já jsem v téhle chvíli jen vzpomínka…A navíc – víš, jak jsem na tom s časem.

-         Když máš čtyři milenky, na mě už čas nezbývá.

-         Ráda bys, aby zbyl?

-         Proč se ptáš, když to víš?

-         Zvedá mi to sebevědomí.

-         Byla bys raději se mnou, nežli s ním…?

-         Nejsem u zpovědi.

-         Byla?

-         Trápíš mě. On si tohle nezaslouží: je hodnej, poctivej…

-         …to já jsem taky nikdy nic neukradl…, ale vzpomeň si: bylo nám hezky spolu tenkrát u řeky. Voda voněla, hvězdy nad námi…

-         A pak ses na mě vykašlal! Nechci to slyšet….Je poctivý, má mě rád, myslí to se mnou vážně…

-         Vážně? A co ta blondýna?

-         Nevěřím, to bych poznala. Mě nezvikláš.

-         Mám spolehlivé zdroje. V žádném případě tě nenutím – ale jestli chceš, podívej se do pravé kapsy jeho saka.

-         Co tam najdu???

-         Třeba tě jenom zkouším, třeba tam nic není…ale pokud mu chceš věřit, nedívej se tam. Nemůžu tě s dobrým svědomím nutit k tomu, aby ses mu hrabala v kapsách.

-         Jsi hnusnej. Vypadni!

-         Opravdu, budu se muset rozloučit – tvůj přítel se už probouzí…

-         Pokudmožno se už nevracej.

-         Nezáleží na mě – sama mě voláš. Na tu kapsu máš posledních pět minut, než otevře oči…Ahoj.

23*7*2003 Voznice