VÝSADEK-3

U prvního stavení se oba zastavili. Major Marcel Degail  se  pozorně díval na ulici, která vedla ke kostelu.

„Vypadá to, že celá vesnice spí,“ řekl a při zdi domku v přikrčené poloze se rozeběhl. Alain Martell ho následoval, přičemž se neustále díval přes rameno za sebe. O chvíli později doběhli na prostranství,  na kterém byl kostel.

„Visí tam jako nějaká loutka,“ konstatoval Martell.

„Také jsem si všiml. Doběhneme k tý skupince stromů. Vy tam zůstanete a já vylezu po hromosvodu nahoru,“ pronesl major.

Hned nato se rychlým sprintem přemístili k několika stromům a keřům, u kterých byl pomník. Po chvilce bedlivého sledování nejbližšího okolí major doběhl ke zdi kostela.

  Jean Anyz svíral v pravé ruce nůž a tím odřezával jednu šňůru padáku za druhou. Přitom se neustále díval na prostor před sebou a postřehl, že ke kostelu přibíhají dvě  postavy. Tušil, že to budou výsadkáři, ale přesto si přendal nůž do levé ruky a pravou rukou uchopil samopal, přičemž ukazováček dal na spoušť. O chvíli později pod sebou zaslechl slabé písknutí. Spatřil v měsíčním světle stát postavu.

  Marttel se krčil za kamenným pomníkem a neustále střídavě hleděl na všechny strany. Ve vesnici vládlo naprosté ticho a to mu paradoxně brnkalo na nervy. Po chvilce se přemístil před pomník, aby měl lepší výhled a přitom jeho zrak dopadl na písmena, která byla na desce. Přečetl prvních několik řádků. Hned věděl, že je to pomník padlým francouzským vojákům v první světové válce.

„No,  vida. Vy už to máte za sebou a my možná teprve před sebou,“ pomyslel si a přes větvičky keřů upřel zrak na ulici, která vedla ke kostelu. Zdálo se mu, že slyší nějaký vzdálený hluk motorů, který se přibližoval.

  Mezitím Degail obratně vylezl po hromosvodu do stejné výše,  ve které se nacházel Anyz. Co nejrychleji mu pomáhal přeříznout šňůry. Vzápětí  oba zaslechli výstražné písknutí. Uběhlo jen několik vteřin a uslyšeli hluk jedoucích aut. Skoro současně spatřili přibližovat se po ulici tři vozidla.

„Nedá se nic dělat. Musíme seskočit!“ řekl major a přeřezal poslední dvě šňůry. Oba vzápětí seskočili z velké výšky a skoro současně dopadli na zem. Seskok se jim podařil bez následků a hned nato se dlouhými přískoky rozeběhli ke stromům.

  Jako první vjelo na náměstíčko vozidlo,  ve kterém sedělo několik důstojníků a za nimi hned dva náklaďáky.

„Jestli si toho padáku všimnou, tak máme problém,“ mínil Degail

„Snad čuměj na cestu a ne nahoru,“ řekl Anyz.

„Doufejme.“

  Vozidla přejížděla náměstíčko. Troje páry očí sledovaly jejich jízdu ze zatajeným dechem.  Vzápětí jim zatrnulo, když na začátku ulice první vozidlo zastavilo.

„Sakra,  všimli si ho!“ procedil mezi zuby Martell.

Také obě nákladní auta zastavila. Přes namířené samopaly uviděli, jak z prvního vozidla vystupuje postava a jde ke kabině náklaďáku. V ruce držela mapu a řidič ve vozidle se vyklonil. Chvíli se o něčem radili. Poté postava nasedla zpět do auta a trojice vozidel se opět rozjela. Za chvíli hluk motorů zanikal v dálce.

„Uf. Už jsem viděl, jak Němčouři vyskakujou a ženou se ke kostelu,“ mínil major.

„Měli bychom fofrem vypadnout,“ řekl Martell.

„Co ten padák? Nejpozději ráno způsobí pozdvižení,“ konstatoval Anyz.

„To už budeme hodně daleko,“ odpověděl Degail a jako první se protáhl kolem pomníku. Ve stejnou chvíli se ozval opět hluk motoru.

„Pozor,  jede sem motorka s postranním vozíkem!“ vyhrkl Martell, který ji jako první spatřil. Sotva se major vrhl zpět za pomník,  přijeli ke kostelu dva němečtí vojáci, kteří se zastavili jen několik metrů před nimi.

                                             KONEC TŘETÍ ČÁSTI