Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePohádka
Autor
Leila
...o jedné svatbě. Kdysi jsem z toho byla celkem nadšená,teď už to beru trochu rozpačitě,takže jenom na zkoušku.
Vstupuje do síně plné světla a třpytivé nádhery.Bílé šaty až na zem,smutnou tvář a bosé nohy.Závoj se jako ranní mlha vznáší lehce,lehoučce nad jejími zády.V útlých dlaních kolosální puget,vlasy stažený parádní stužkou a pohled upřený někam do neznáma….Zní tu zvuky varhan,ale ona slyší jen tichoučké volání flétny.Přistoupí k oltáři obtěžkaném obrovskými květy lilií a temně rudými růžemi.Hudba utichne a ona chvíli poslouchá monotónní hlas,který se rozléhá prostorem. Dlouho ne,protože ve své mysli se brzy ocitne uprostřed horské louky,kde se na kvítcích protěží třpytí rosa,v bystřinách se koupe letní slunce a za zády jí šumí les.Nad hlavou se prohání bílé závoje mlhy a ti ptáci!Tak nádherně zpívají!
Slůvko ANO?ji vytrhne ze zamyšlení.Upře svoje temné oči na starého faráře a začne se smát.
Ne.Nikdy! otočí se a rozběhne k milovaným horám.Za ní se třepotají barevní motýli a z křídel se jim sype drobný pel.Z vlasů strhne tu parádní stužku a z hustých zlatavých pramenů zazáří slunce.Běží stezkou mezi skalami a kolem potůčků,přeběhne suť,louku a běží dál,až tam,kde se tráva dotýká oblohy.Bosýma nohama stírá vláhu ze špiček stébel,světlo jí jiskří v očích a z vlasů jí padá duha.Běží dál a dál, až…splyne s mlhou.
Ještě zní ozvěna jejích kroků, ještě je cítit její vůně,ještě jakoby vlály ty duhové vlasy horským ránem.Ještě se třepotají křídla motýlů,ještě se snáší k zemi drobné kvítky..ještě doznívá její smích.Ještě jakoby tu byla….Naposled.