Stanice  bouřná

Otisk  tepla  na  tvářích

a  slzy  lítosti

s  krutostí  sobě  vlastní

se  mi  snaží  promluvit  do duše

přesvědčit  mě

o  něžnosti  jižního  větru

samozvaná  vládkyně  nad  mým  srdcem

netuší  že  není  jedinná

vášeň  zrozená  z blesku

s  kočičí  úlisností

mi  proudí  do  krve

okouzlena  kapkami  deště

přijímám  vyzvání  k tanci

její  oči  barvy  hromu

mě  všude  pronásledují

je  mi  líto

jejího  smutku

jejího  zbytečného  hněvu

její  touhy  po  pomstě

tiším  polibky  hukot  srdce

hledaje  oporu   v  slasti

v  touze  zapřít  sebe  sama

proměnit  se  tak  v  plamen

obětního  ohně