Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMilence
03. 08. 2003
9
0
2417
Autor
Petula
Milence
Tvá pleť jsou hrozny fuchsií
s oblostí vůně bříška
Lodě tvých boků šířka
se mění na rtech v hostii,
co schovám pod jazykem
a tajně domů nesu
V slet prstů, rtů se ukryji,
který mé tělo hýčká
Před očima tvá víčka
a radost, kterou prožijí
Kéž stane se nám zvykem
Kéž už ti neuteču…
"...Kéž stane se nám zvykem..."
na první čtení mi to také zahrálo nějak divně. -Od poezie,romantiky k realitě, všednosti. - Ale pak mi tak napadlo. Žijeme přeci se spoustou zvyků, rituálů, tradic. Zvyk je pro mě jistota. Když ráno zaspím - neuvařím si čaj, nenaleji si ho do svého hrnku, nesednu si ke stolu na svou židli abych v klidu posnídala. Místo toho sprintuju do práce a rozhodí mě to, protože (nestihnu udělat spoustu svých malých, každodenně se opakujících, zvyků..) je něco jinak, než jsem zvyklá.
A tak vlastně i ten zvyk už mi tam zapad.
Ukecaná Chaotička
Klementina_K
12. 08. 2003Pišta_Hufnágl
04. 08. 2003
určitě jsi zamilovanej..a protože to je to nejkrásnější..máš můj tip.. líbí se mi,jak myslíš tělem.