Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Poslední volba

05. 08. 2003
2
0
1238
Autor
balsiker

No,kdosi mnohem inteligentnější než jsem já mi prozradil,že tohle dílko je zajímavé tak maximálně tím,že jde o porušení Kantova kategorického imperativu.No,aspoň něco.

Seděl tiše u stolu a pomalu, protože jeho pohyby byly čím dál

malátnější, upíjel z láhve vodky, která stála před ním. Jeho mysl už byla

značně zamlžená, ale přesto se odhodlal k ráznému činu. Otevřel zásuvku

stolu a vytáhl z něj nůž, kterým se otevíraly dopisy. Ano, teď už stačí

jen jedno pomalé zaříznutí a bude konec všem starostem. Pomalu uchopil

nůž do roztřesené levé ruky a přitiskl si ho k žíle na zápěstí. Potom

však, stejně náhle, jakoby vyděšen svým činem, ji zase rychle

stáhnul. Ne, to nedokážu, všude by bylo mnoho krve, to nezvládnu. Proč jen

nejde zemřít v mžiku a bez zbytečné bolesti. To by bylo tak nádherné. Už

nemá smysl, abych tu dál tak živořil. A potom, ve snaze vyjít vstříc

sladkému zapomnění, obrátil do sebe zbylý obsah láhve. Už nezbývalo

moc, aby se pohroužil do bezesného, ale o to víc uklidňujícího

spánku, když v tom zaslechl ten hlas.
"Tak ty bys rád zemřel rychle a zcela bezbolestně?"
Nevěděl, kde se tam ten hlas najednou vzal. Byl tím tak udiven, že se

nevzmohl na žádnou reakci. Ostatně, stejně už by ve svém stavu nedokázal

formulovat souvislou větu. Nakonec se přinutil a pomalu přikývnul.
"Dobrá, to je to nejmenší. V tom ti mohu snadno pomoci." To pronesl ten

hlas. Pokusil se zvednout hlavu směrem, odkud přicházel, ale ačkoli se mu

to po velkém úsilí opravdu podařilo, nikoho neviděl. Hlas dále

pokračoval.
"Chceš tedy zemřít rychle a bezbolestně?"
Opět přikývnul jen s největším úsilím, ale v mysli se mu vynořila

zbloudilá myšlenka, vyvolaná vcelku oprávněnou pochybností. Nevěřil tomu

hlasu, že by mohl něco takového zařídit.
"Tak ty mi nevěříš. Dobře, podívej se na tu láhev, co stojí před tebou."
V tom samém okamžiku, kdy na ni upřel svůj roztěkaný pohled, se ozvala

rána a rázem místo láhve zůstal na stole jen skelný prášek.
"Vidíš? A stejně rychle bys zemřel ty. A vůbec by tě to nebolelo, stalo by

se to totiž opravdu velmi rychle. Tak co ty na to?"
Ohromeně zíral před sebe na to, co zbylo z láhve.A náhle se z ohromení

stala radost. Konečně se mu splní jeho velké přání. Hlas opět promluvil.
"Vidím, že jsi s ukázkou spokojen. Dobrá tedy, stane se, jak si už dlouho

přeješ. Ale mám jednu podmínku. Společně s tebou ve stejném okamžiku a

stejně rychle zemře ještě někdo druhý. Na tobě je, abys toho druhého

vybral. Je to tak snadné, můžeš si vybrat kohokoli, komu přeješ, aby

zemřel. Někoho, kdo ti ublížil, ale klidně i někoho úplně jiného. Prostě

kohokoli."
Tak to bylo na něj přece jen moc. On by nikdy nikomu nedokázal

ublížit. Nikdy. Sice si ve svém alkoholovém opojení neuvědomoval všechny

souvislosti, ale stejně mu bylo jedno jasné. Bylo by to, jako kdyby

nařídil, aby někoho, kdo o tom nemá ani nejmenší tušení, v jediném

okamžiku připravili o všechno, o život, o práci, o lásku, prostě o

všechno. Když si uvědomil, že sám už o většinu z toho přišel, rozplakal

se. Přece nemůžu někomu jinému způsobit to, co mě sžírá tak

neskutečně, že si již nepřeju žít. Ti, co by po tom mrtvém zůstali, by

přece nemohli za moji troufalou prosbu skoncovat se životem co

nejrychleji a nejbezbolestněji. Copak se má někdo trápit kvůli mojí

zoufalosti a beznaději? Mám právo někoho přivést do neštěstí jen

proto, že celý můj život je jediným velkým neštěstím? Ne!!!
Náhle se odhodlal k ráznému činu. Proč by měl někdo trpět za jeho

bezmoc. Popadl nůž na dopisy a prudkým pohybem si jej vrazil do

srdce. Umíral rychle a s vědomím, že kvůli němu sice nikdo plakat nebude

a že nebude nikomu scházet, ale také s vědomím, že on sám nikomu

nezpůsobí bolestnou ztrátu.


chicoria
18. 10. 2005
Dát tip
Protože se lidé bojí zplsobu umírání, tak se bojí zemřít, ve skutečnosti smrt netrvá ani vteřinu. Jen u bolest předtím je třeba překonat.

kopírka
11. 07. 2005
Dát tip
to sice posoudit nemůžou, ale většina, ne-li téměř všichni lidi na světě už přemýšlela, že se zabije, nebo že chce umřít. Spousta si sice nesáhla na to dno, ale co je dno? Znám jednu, co z nervů kvůli smrti manžela, matky a možnosti, že má rakovinu shodila za dva měsíce třicet kilo. taky pěkně zestárla, ale přežila to. a znám taky člověka, kterej se zabil jen proto, že ženská, se kterou zrovna spal mu byla nevěrná, i když společně pořádali nevím jaký grupáče, takže jde jen o úhel pohledu jde jen o to, jak je kdo velkej cynik a jestli si je tím vědomej,

kopírka
11. 07. 2005
Dát tip
mimochodem, co je "porušení Kantova kategorického imperativu?" a co je vůbec ten imperativ?

balsiker
11. 07. 2005
Dát tip
Tak imperativ je rozkazovací způsob. V gramatice. Ale v tomhle jde o filozofii. Takže tady přidávám vysvětlení dle Wikipedie: Kantův kategorický imperativ je základem přirozené morálky, kterou rozebírá ve svých knihách Immanuel Kant. Znění imperativu (jeden z možných překladů jedné z formulací): Jednej tak, aby se zásady tvého konání mohly stát obecným zákonem. V principu to znamená chovat se tak, jak bychom si představovali chování ostatních lidí. Jiná formulace: Jednej tak, abys používal lidství jak ve své osobě, tak i v osobě každého druhého vždy zároveň jako účel a nikdy pouze jako prostředek Neboli nemanipulujte druhými pouze ku svému prospěchu. Kantův kategorický imperativ je základem mnoha morálních systémů a filosofických argumentací. Jeho obdobu v sobě obsahují i všechna velká náboženství. V tomhle případě jde o to, že sebevražda jako taková neodpovídá lidské přirozenosti a to samozřejmě ani v tomto případě a tudíž se nemůže stát obecnou hodnotou a je porušením Kantova kategorického imperativu. No, snad jsem se do toho moc nezamotal.

Astra
11. 08. 2003
Dát tip
sicco: Fascinace smrtí je podle mě lidskou přirozeností, protože smrt je konec života, a každý člověk se dříve či později potřebuje se svojí smrtelností vyrovnat. A tvoje vyjádření o sebevrazích se mi zdá dost jednoznačné a kategorizující. A taky moralizující. Myslím, že sebevrah před svým ne-skutkem prožívá několik fází, v jedné z nich může být touha po smrti tak silná, že se stane dílem okamžiku, pak se ti snadno řekne, že to byl samolibej, sobeckej parchant, když nemyslel na druhé, v další fázi může dojít tam, kam došla postava z této povídky, a pak se řekne, že šlo jen o demonstračku, aby na sebe upozornil a vydíral své blízké... Podle mě jsou to ale stejně jenom moralistický kecy samolibejch parchantů. Námět povídky je dobrý a zaujal mě, zpracování už méně. Zvlášť závěrečné souvětí je zbytečně vysvětující. Myslím, že každýmu by došlo, proč to udělal zrovna takhle.

sicco
05. 08. 2003
Dát tip
Je fascinující kolik autorů je fascinváno smrtí a tato zkutečnost vypovídá něco o naší společnosti, akorát nevím co. Psychologie hlavní postavy se vyznačuje tím, že ve chvílích rozodování o své smrti, není zaslepen sám sebou, ale dokáže myslet i na ostatní. Takových lidí totiž po světě moc nechodí. Lidé se sice dokažou obětovat za dobrou věc, ale nikdy nechcou umřít pro nic za nic a naopak sebevrahové jsou většinou pěkně samolibý parchanti, kteří mají dobro ostatních víte kde. Proto je hlavní postava výjmečná a jen mám strach, v očích jiných i dosti nepravděpodobná.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru