Bouře

Na zamrzlých v Norsku pláních
dují vítru chomáčky
s polární září na nich
zvedá se háv lehoučký
zase jedné bouře života
vír sněhu zvedá se země
výš nepravidelně. Když pak temnota
zahalí a přivede ji ke mě -
černým mrazu vírem, jež zebe
hromem a bleskem na ledu
tak, že osvítí se nebe
pak prchám - jinak žít nesvedu.
Obloha dělí se na dvě části
na bouři a na bez mraků
na klid a zášti
sžíravého neklidu v člověku
ta rychle přichází od věků
a mizí stejně záhy
od níž stín pokroku
nepomůže jazýček deštné váhy
- zde vše zachrání je zmetek technologický
dálnice do pekla a strach nadlidský.