Věštěno z krevní sraženiny

Cosi vrhlo dlažební kostky před mé nohy
a prohrálo mi hru na vyhlídku.
Cizí úhoři teď polykají biče a lezou do mých prstů,
nehty mi odskakují jako plátky cibule na cizí pánvi.

A že jsen znovu krájel, v puse krajíc jazyka,
rty mi okoraly,
a do prasklin popadaly zvuky,
které jsem nedohnal- -

a nyní, v této kuchyni,
slyším, že se strupy sloupávají jak etikety
z mých prošlých konzerv, klečících v rohu samoobsluhy- -

a přichází čas planin nožů,
přichází doba otvírání hrobů
v této rozlomené chvíli,
kdy vidím, jak praskají sukně ze zvonoviny
a rodí se
tupé, bezpohlavní zvuky; cítím,
jak mi na jazyku mokvá lógr nespavosti, nemám
svoje nohy, abych vstal- -
a i moje dlaně zarostly
do sochařské hlíny.

Chceš po mně vařící slinu,
aby desinfikovala tvoje ruce.
Chceš ze mě štěkot psa,
abys spálila všechny obojky- -
a já zatím něžně přemlouvám vrátnou,
aby neotvírala okna.