Z rozkvetlých leknínů.

Z rozkvetlých leknínů
prýští rozvoněná štáva
do mých dlaní
kde léčí drobné oděrky
z obrny samoty
rozpraskaných dlažeb
rozpité rtěnky.

Obloha se zbarvila deštěm
červených pomerančů
rosníc tvé obnažené tělo
lehkostí čajové růže
mé srdce umí krvácet i milovat
když mé oči spatří
pasáž chůze tvých nohou
konečky mých prstů
schovali tvé šaty
svými rty dravce
ovládáš touhu
mých všech básní
myšlenek zrozených
co bortí můj spánek
ve tvých obrysech.

Štěrbinkou z pod paží
uniká vůně
vdechuji ji ústy
vlna krve se vzbouřila
stejně i uvadlé lístky z růží
co halí tvá chodidla
křehkostí vaty
dotýkám se kořeněného potu
přivede mě k tobě.

A ráno slunce
zvedne svou hlavu
potichu v ústraní
dívajíc se na mou dlań
co lísá se ke tvým kotníkům
jak lodě vplouvajjíc
do vytoužených přístavů
čistých srdcí.
Dovolím očím
at čtou mé popsané lístky
nejen před spaním
smíš číst i můj život
přivaž si mě růží
polib má víčka
dotýkejme se něhou
tomu se říká láska.

---