Zajatci ticha.

Napsané sloky uvězněné
mezi dvěma rty
když si v nich pročítáš
mé otevřené nitro
zabalené do slov
co padají do zrnek písku
dalekých vln prázdnoty
slzných perel co stoupají
do tvých úst
abys je mohla zas znova
jednou pročítat a pochopit
co chtěl jsem říci
mlčícím ulitám soch.

Stanu se převozníkem
budu plout v žilách
a rozpouštět sůl
aby tě nepálila v ranách
budu poslouchat tep
příboj stěn lásky
do kterého narážím
poslouchám dech
kterým se ptáš
proč když pláčí sochy
slzy jsou obarveny krví
zjištuješ i sloky
jsou zajatci ticha.