Horečka života.

I báseń umí kleknout
na otevřené náměstí rtů
se svým nákladem citu
snad ji rty uneseš
tu tichost vzpomínek
a mě se nechce žít
na tu nemoc se neumírá
jen tebe nemám vedle sebe
a měsíc svým srpem kosí
krásu gladiol
co jsem ti chtěl dát.

Odpust, onemocněl jsme láskou
uzdravila jsi mě a já
se rozestonal ještě víc
můj dech chce hladit stěny
dlouhých vlasů očí
tající úsměv klade ráno
do otevřené dlaně slok
probdělých nocí.

Zbývá zahladit stopy
po slzném dešti
rozvalených vrásek
rozepnutých vět
opisujících chodidel
co rozpíjí lávku lásky
horečkou života.

---