Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sepaprsky.
29. 08. 2003
1
0
879
Autor
kminnek
Slunce svá chodidla
unavené z dlouhých cest
složilo tobě do vlasů
s větrem v nich tančí
a měsíc je proměnil
ve stříbrné doly
chvějících se osyk.
Má dlań uvízla
v nitkách cel
netouží po svobodě
hladoví po pohlazení
zlatavých břehů
vnořit do zmáčených peřin.
Sáhnout na rty
stonající láskou
pohladit stíny vrásek
na hedvábné pláži
svlékají se z potu
do básně kombiné
mé rty se lísají
k tvým nohám
zabalených do písku
spadlých pavučin.
Polibky se toulám svahem
mé rozepsané básně
na kterou dýchám ústy
dotýkajících dlaní
hrají si na schovávanou
v zákoutí ńader
propadají se do vůně
svítající nahoty
rozkládajících se křídel
v dešti polibků
utržené růže co rozkvete
uprostřed pouště.
Rty se vrhají do oázy
z ošatek kyčlí
rozestýlám polštáře myšlenek
do čerstvě povlečené lásky
a básně se bouří
střežit mé tajemství
zapomenutých slov ukrývajících
zahradu poezie
opálených hýždí
střežící zamčenou touhu.
Uvnitř vzpoury
zlé myšlenky hynou
uvolńují místo pro
zrozenou báseň
jež tasí lásku
z právě posekaných orchydejí
co potřísnila naše ústa
novými sny podepsaných
vůní chodidel.
unavené z dlouhých cest
složilo tobě do vlasů
s větrem v nich tančí
a měsíc je proměnil
ve stříbrné doly
chvějících se osyk.
Má dlań uvízla
v nitkách cel
netouží po svobodě
hladoví po pohlazení
zlatavých břehů
vnořit do zmáčených peřin.
Sáhnout na rty
stonající láskou
pohladit stíny vrásek
na hedvábné pláži
svlékají se z potu
do básně kombiné
mé rty se lísají
k tvým nohám
zabalených do písku
spadlých pavučin.
Polibky se toulám svahem
mé rozepsané básně
na kterou dýchám ústy
dotýkajících dlaní
hrají si na schovávanou
v zákoutí ńader
propadají se do vůně
svítající nahoty
rozkládajících se křídel
v dešti polibků
utržené růže co rozkvete
uprostřed pouště.
Rty se vrhají do oázy
z ošatek kyčlí
rozestýlám polštáře myšlenek
do čerstvě povlečené lásky
a básně se bouří
střežit mé tajemství
zapomenutých slov ukrývajících
zahradu poezie
opálených hýždí
střežící zamčenou touhu.
Uvnitř vzpoury
zlé myšlenky hynou
uvolńují místo pro
zrozenou báseň
jež tasí lásku
z právě posekaných orchydejí
co potřísnila naše ústa
novými sny podepsaných
vůní chodidel.