Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seStavět.Věřit.
Autor
Meggie
A tak beru. Cihlu po cihle.
Každá je těžká jak metrák kamení
pro každou musím do říše snů
Beru jednu po druhý
a přitom dávám pozor
aby k sobě pasovaly
aby do sebe zapadly
A přidávám
Víru a smích
a tvoje hnědý oči
moji sukni kratinkou
a tvé Ruce
hojivé...
a písničku!
tu tvojí a mou...
Stavím léta základy
z cihel
utržených ze spánků
a z našeho místa
Najednou křídla
kdo je sem poslal?
a slůvka nevyřčená
Křídla odnáší si jako sup
svou kořist
pryč
pryč vše, co jsem v potu tváře
a s úsměvem na rtech
a slzách v krku
stavěla
Myslíš že pro Tebe?
Abys všechno zničil?
Křídla si odnesla
zbyl jen prach
A malé peříčko
co do písku napsalo
"I slovo beznaděj má v sobě naději..."