Ewellyn II.

Ewellyn 2

Má vytoužená a přenádherná svoboda mi nevydržela dlouho - ještě v době kdy jsem byla s Tedem, jsem začala další ze svých četných koníčků. Odjakživa jsem ráda překračovala své hranice a hledala ty „další“. A toto bylo podle mého gusta. Tento koníček jsem si zamilovala. A ne kvůli tomu, že jsem tam potkala jeho.

Alvin.

Zaujal mě hned na začátku, zápalem pro věc, nadšením, ... Čím víc jsem ho poznávala, tím víc jsem ho obdivovala, tím víc jsem si ho vážila. Dlouho byl mým přítelem, jenže ... najednou jsem zjistila, že ho miluji. Uvědomila jsem si to náhle, v jediné bolestivé vteřině, hluboko ve svém nitru. Jeho oči, jeho úsměv, on ...

Jediná chyba, kterou měl - byl ženatý.

Bolelo to, a Ewellyn v mé duši začala vyprávět příběh ...

Ta dívka se jmenovala Noa. Byla velmi mladá, přesto v jejím světě bylo běžné být v tomto věku již s mužem a vychovávat nějaké to dítě. Noa byla už v dětství neoficiálně zasnoubena se synem kupce, který bydlel ve vedlejším městečku.

Ona byla ale plná ideálů a snů o veliké, osudové lásce. A tak se jako jediná žena tehdejší doby vzepřela vůli svých rodičů. Jedinou cestou jak toho dosáhnout, bylo stát se vědmou,- vědmám nikdo nepřikazoval kdy a za koho se mají vdát ...

A tak se Noa dala do učení k vědmě jejich vesnice - Ewellyn. Ta v ní rozpoznala veliké nadání a Noiny rodiče začali být na svou dceru zase pyšní.

Jenže pak Noa potkala jeho ...

Říká se, že cítí-li člověk velmi silnou náklonnost, pak je to vzájemné. Asi to bude pravda.

Pamatuji si jeden okamžik, kdy mi náhle pohlédl do očí a v celé plné místnosti v tu chvíli existoval pouze on ... a já. Dodnes cítím to rozechvění, tu neuvěřitelnou sílu ...

Bylo to přenádherné období. Nikdy jsem necítila něco tak intenzivního, najednou jsem byla celá. Ty noci, kdy mi šeptal:

„Lynnie, krásná, lištičko ...“

Jeho ruce, jeho hlas ...

Vzbuzoval ve mě pocity, které jsem do té doby neznala – touhu po rodině, po dětech, po společném životě, ...

Ale spolehlivě mě k zemi vracely věty typu: Nevím, jestli žena ....

... byla ochotná pro něj opustit vše. Hrou osudu ho poznala právě díky vědmě u které se učila. Byl totiž mágem, ke kterému ji Ewellyn vzala na „zkušenou“. Živě se zajímala o jeho učení, fascinoval ji svými vědomostmi, sám sebou.

Ačkoliv zdánlivě byla stále učednicí Ewellyn, jejím učitelem byl nyní on. Dával jí poznávat taje magie, které by jinde nepoznala a které by skutečná vědma neschvalovala. Učil ji ovládat lidi, vkládat do nich svou vůli ...

I on v ní brzy rozpoznal pozoruhodný talent a snažil se jí dát co nejvíc.

A nepozorovaně jej Noa porazila jeho vlastními zbraněmi. Za nocí jí šeptával ty krásné nesmysly, držel jí ve svých dlaních a dával jí poznat, co to je láska ...

A Noa byla šťastná. Budoucnost viděla jako duhovou cestu. Ona a on ...

Přemýšlela jsem o Noe. Zdálo se, jako by mi Ewellyn jejím prostřednictvím dávala cestu – ovládnout, stát se nepostradatelnou, získat za každou cenu. Neměla jsem magii, ale věřila jsem, že když si člověk něco přeje ... může se to splnit.

Ale jakési mé vnitřní já se vyslovení přání vzpíralo. Někde v hloubi duše jsem věděla, že to je špatné, získat lásku násilím, že potom nemůže vydržet. Kouzlo se zlomí a zůstane prach.

Mezi tím, jsem Alvina milovala stále víc a víc, až jsem najednou zjistila, že to ne já, ale on se stává nepostradatelným pro mě.

Bolestivé bylo zjištění, že jsem ztratila nadhled a odstup, který jsem si vždy udržovala.

Možná ke mě cítil to, co já k němu, někdy jsem četla v jeho očích ... snad.

Nakonec ji zradily její vlastní schopnosti, její nadání, na které byla tak pyšná. Byla stále po jeho boku a tak mu nedalo příliš práce zachytit okamžik kdy se stala silnějším než byl on.

Dostal strach. Věděl, že dříve nebo později to zjistí a pak ...

Pro každého mága je nejhorší, najde-li se někdo silnější. Natož pak, když  ho sám vychová. Pomalu mu začalo vrtat hlavou, zda jej neovládá už teď. Přemýšlel o každém jejím slově, o každém pohybu, o pohnutkách, které jí vedly udělat to, či ono.

Noa však nic necítila. Snad pro to, že její láska k němu jí činila slepou.

Pak přišla doba, kdy se něco změnilo. Na rozdíl od Noa jsem nebyla tak slepá. Cítila jsem to. Ten odstup, to odcizení.

A pak – jeho slova – manželství, boj až do konce, musím jít ...

Najednou jsem proklínala to, co jsem do té doby obdivovala. Proklínala a zároveň jsem se toho obdivu nemohla zbavit. Svědomitost, zodpovědnost, ...

Nebo to byla zbabělost, co ho donutilo mě opustit? Strach z neznáma? Strach z toho opustit něco jistého pro nejistotu?

Nevím.

Každopádně to pálilo. Jako oheň.

Stála na hranici a vítr jí hnal vlasy do očí. Ruce měla svázané, takže si je nemohla odhrnout. Přes vlasy i přes slzy ale viděla jeho. Stál v první řadě těch, kteří se přišli podívat na její upálení.

On.

To on ji postavil na hranici, to on ji označil za nečistou. Všechno se skládalo jako skládačka pro děti. Náhle vnímala náznaky, které do té doby vnímat odmítala. Náhle cítila chlad, který z něj vycházel.

A uvědomila si mnohem víc – získala násilím něco, co jí nepatřilo, a proto to nyní ztrácela. Co víc, zaplatí za svůj prohřešek cenu nejvyšší. Použila proti němu jeho vlastní kouzla, která se zlomila ve chvíli, kdy si to uvědomil ... a zbude právě jen popel. Z ní i z jejich lásky.

Náhle vnímala jeho strach. I svůj.

Pak ji zachvátily plameny. Pálily.

Zatnula zuby a po tvářích jí stékaly slzy. Cítila smrt, byla tak blízko.

Nestačila mu ani říct, že pod srdcem nosí jeho dítě.

A nyní bylo pozdě ...

Cítila jsem její bolest, její beznaděj.

Cítila jsem plameny které spálily její tělo. Pálily i mě.

Záviděla jsem jí, že aspoň chvíli mohla cítit to štěstí - čekat jeho dítě ...

Z plamenů jsem vyšla celá.

Opět dostatečně svobodná na to, abych si mohla uvědomit, že s tím, že ho miluji nic nenadělám. Nemá cenu se vzpírat osudu, ať připraví cokoliv.

Věděla jsem, že Ewellyn byla velmi nešťastná, že Noe tehdy nemohla zabránit v tom, udělat chybu, neposlouchala by ...

A byla jsem jí vděčná, protože mě varovala. Před přáními, která mají tu moc, změnit osud ...

Síla bez viny ...

Láska bez pochyb ...

Osamělá vlčice na pouti životy ....