Konec

Tichou nocí jdu sám v pustém kraji,

kamenitá cesta blízká z mlh.

V dálce spolu hvezdy rozmlouvají,

nad poli se vunáší boží duch.

V něžně modrém přítmí spí plán širá,

z nočních nebes dýchá majestát,

Nenadálý stest mi hrdlo svírá.

Čekám něco snad?

Ne, nečekám nic už od života,

nelituji toho, co mi vzal.

Odhodit toužím všechna pouta,

vklidu spát a zapomenout žal.

Netoužím však po záhrobním míru.

Hledám věčný spánek, ve kterém,

dýchal bych a ve svém srdci víru

život cítil každým úderem,

aby o lásce sny zpívaly mi

ve dne v noci písen nádhernou,

a dub listy věčně zelenými

hladil mě a šuměl nade mnou.