VE VLAKU-2

Pavel si pověsil kabát na háček nad sebou a zadíval se na ubíhající krajinu za oknem. Náhle k jeho překvapení do kupé vstoupil onen muž, který se vzpříčil se svým batohem při nástupu do vlaku.

„Zase vy?“ utrousil a poněkud nervózně sledoval, jak si sundává batoh.

„Toho batohu se už nebojte,“ odpověděl a dal jej na plošinu nad sedadly.

„Aby mi nespadnul na hlavu,“ vyslovil svou obavu Pavel

„Nebojte.“

„Právě, že se bojím.“

Muž si sedl vedle něho a zadíval se na psíka sedícího na klíně starší paní. Nic netušíc se k němu naklonil. Psík se vysmýkl paní z rukou a skočil na něho. Pavel sebou prudce pohnul do strany, přičemž zády zavadil o pověšený kabát. Ten mu vzápětí spadl na hlavu. Když se ho snažil rychle ze sebe sundat,  praštil se pravým loktem o stěnu a hned pocítil bolest,  která přešla v brnění.

„Jaú! Praštil jste mě do nosu!“ ozval se muž vedle něho.

„Promiňte,“ vysoukal omluvu, když vstal a znovu kabát zavěsil.

„Když už stojíte, nemohl byste otevřít okno? Je tady strašný horko,“ požádala ho paní.

„Jo, samozřejmě,“ procedil mezi zuby a oběma rukama uchopil na horním okraji okna držátko. Jeho snaha však vyzněla naprázdno.

„Sakra. Je to nějak zaseklý,“ konstatoval.

„Počkejte. Já vám pomůžu,“ nabídl se hned muž a stanul u okna. Oba se poté snažili okno stáhnout, což se povedlo. Ale okno se vzápětí vymrštilo zpět nahoru.

„Aúúú!!“ vyjekl muž, kterému okraj okna přiskřípl prsty pravé ruky. Přitom udělal tak prudký pohyb, že praštil Pavla loktem do nosu. Pavel zavrávoral a při kácení se na sedadlo strhl na sebe jeden ze závěsů.

„Aáááá, moje prstýýý!!“ naříkal muž,  zatímco Pavel se vymotával ze závěsu. Psík do toho všeho štěkal a jedním skokem se přemístil na Pavla.

„Ježišmarjá, chyťte si toho psa!“ vykřikl Pavel, který spatřil, jak pes uchopil do zubů tyčku od závěsů. K jeho překvapení měl velkou sílu a při seskoku na podlahu ho pes na ní také strhl.

„Bertíku, ke mně!“ křičela paní a shýbla se pro něho k podlaze. Přitom její hlava narazila na hlavu Pavla. Psík byl ve svém živlu a rozeběhl se ke dveřím kupé.

„Jéé! Mě ruplo v kříži!“ vyhrkla ze sebe pani.

„Já nebudu moc psát!!“  naříkal muž a osahával si prsty.

„Vy máte ale tvrdou hlavu,“ řekl Pavel, který se držel za čelo.

Psík vzápětí vyskočil na sedícího muže, který hned vykřikl. Do toho se mísil hlas ženy a nadávání Pavla, který se při vstávání praštil hlavou o stoleček pod oknem. Poté se ozvalo zahoukání. Vlak vjížděl do tunelu. V kupé ani v chodbičce nesvítilo světlo a v nastale tmě se psík pronikavě rozštěkal. Ozýval sel zvuk trhající se látky i několik ran, které doprovázelo trojhlasné nadávání.

  Zahoukání bylo předzvěstí, že se vlak  blíží ke konci tunelu. Za okamžik tma v kupé rychle ustoupila světlu. A průvodčímu, který právě vkročil do kupé,  se naskytl následující pohled. Na jednom sedadle seděl pes a v zubech držel tyčku. Pod spadlým batohem nadával Pavel. Vedle něho ležel naříkající muž zamotaný v závěsu a kterému stál na ruce průvodčí. Pod ním ležela žena, která ječela něco v tom smyslu, že ji chytl houser. Než se průvodčí stačil vzpamatovat,  skočil psík i na něho. Okamžitě ztratil rovnováhu a dopadl na sedačku.  Psíkovi  poté vypadla z tlamičky ona tyčka a to přímo jemu do pootevřených úst . Rychle se jí snažil své pusy vyndat, ale přitom spadl na Pavla, který se zrovna vymanil zpod batohu.  Pak se ozvalo zahoukání, načež vlak vjel do dalšího tunelu. A ze tmy,  co v kupé náhle zavládla,  se počal opět ozývat hlučný šramot, který doprovázely nadávky se štěkotem.

KONEC